Input:

č. 57/1962 Sb. rozh., Garance

č. 57/1962 Sb. rozh.
Zda a v jakém rozsahu náleželo do tzv. získaného majetku, tvořícího podstatu zákonného majetkového společenství (§ 22 zák. o právu rodinném), díla ve smyslu § 22 autorského zákona a majetkové nároky z práva autorského.
(Rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1 z 2. června 1962, Co 6/62).
Státní notářství pro Prahu 1 určilo hodnotu čistého dědictví po zemřelém národním umělci, dále potvrdilo, že tohoto dědictví nabyli jako dědici ze zákona - každý jednou polovicí - pozůstalá vdova a pozůstalý syn a řízení o projednání dědictví prohlásilo za skončené. Protože za čas se ukázalo nové jmění v částce 428,- Kčs, byl soupis majetku doplněn a hodnota aktiv byla stanovena částkou 173 510,10 Kčs, hodnota čistého majetku částkou 169 926,73 Kčs.
Za tohoto stavu poukázal dne 2. května 1962 Český fond výtvarných umění v Praze do dědictví další částku 39 988,90 Kčs, jež tvořila hodnotu výtvarné práce zesnulého na vytvoření modelu sochy V. I. Lenina pro pomník v Karlových Varech, kteréžto dílo zesnulý nedokončil, ale které dovedl ke konci pokračovatel v déle zesnulého. Hodnota tohoto výtvarného díla činila sice brutto 47 730,- Kčs, Český fond výtvarných umění sám od ní odečetl daň z literární a umělecké činnosti 2386,50 Kčs, příspěvek ochranné organizaci autorské 954,60 Kčs a vyplacené zálohy 4400,- Kčs, takže poukázal ve skutečnosti jen 39 988,90 Kčs.
Státní notářství doplnilo pak poslední soupis o částku 44 388,90 Kčs (tedy vlastně i o nepoukázanou částku 4400,- Kčs) a podle toho určilo celkový stav aktiv a celkový stav čistého dědictví.
V tomto rozsahu napadli rozhodnutí státního notářství oba zákonní dědici a uvedli především, že v každém případě jako nově na jevo vyšlé jmění neměla být do soupisu pojata částka 4400,- Kčs, jež byla vyplacena ještě za života zesnulého. Dále pak namítli, že i když hmotné substráty děl ve smyslu § 2 autorského zákona (zák. č. 115/1953 Sb.), které byly vytvořeny za trvání manželství tvůrce, patrně do zákonného majetkového společenství nepatří (takže musí být do soupisu pojaty plnou hodnotou), je třeba vzít v úvahu i to, že v odměně autora za jeho díla je obsažena náhrada výloh, které měl autor s vytvořením svého díla; tato náhrada pak do majetkového společenství patří (takže by měla být v soupise uvedena jen polovinou). Stížnost v této souvislosti poukázala na vyhl. min. fin. č. 340/1950 Ú. l. ve znění vyhl. č. 28/1956 Ú. l.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodnutí soudního notářství změnil tak, že soupis majetku doplnil nově najevo vyšlým jměním ve výši 28 117,45 Kčs.
Odůvodnění:
Především je třeba - pro správné posouzení věci - řešit zásadní otázku, zda a v jakém rozsahu náležejí tzv. získaného majetku, tvořícího podstatu zákonného majetkového společenství, podle § 22 zákona o právu rodinném, díla ve smyslu § 2 autorského zákona a majetkové nároky z práva autorského.
Dílo ve smyslu § 2 autorského zákona má ovšem svojí majetkovou hodnotu. Dokud však dílo autora nebylo zveřejněno (napsaný rukopis, zhotovený obraz, zhotovená socha, nacházející se v pracovně či ateliéru umělce), nelze je oddělit od osoby autora. Jedním ze základních práv autora je právo s dílem nakládat (§ 15 písm. b) autorského zákona). Jen se svolením