č. 56/1968 Sb. rozh. tr., Garance
č. 56/1968 Sb. rozh. tr.
I. Okolnost, že se provinilý občan dopustí činů proti majetku opětovně, uvedená v § 18 odst. 1 alin. 2 zák. č. 38/1961 Sb., vylučuje možnost posoudit jako provinění jednání, které by jinak naplňovalo znaky provinění proti majetku v osobním vlastnictví podle § 18 odst. 1 alin. 1 zák. č. 38/1961 Sb. Tato okolnost však není splněna u prvního z více skutků, jimiž se pachatel zmocnil cizí věci z majetku v osobním vlastnictví v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní. Proto se takovýto první z více skutků, jímž byla způsobena škoda příliš nepřevyšující částku 500 Kčs, posoudí nikoliv jako trestný čin krádeže, ale jenom jako provinění proti majetku v osobním vlastnictví podle § 18 odst. 1 zák. č. 38/1965 Sb., pokud tomu nebrání jiná okolnost, jmenovitě pokud čin není z jiných důvodů zvlášť zavržitelný.
Za spáchání činů proti majetku "opětovně" lze považovat činy, které osoba spáchá až po prvním z více skutků, nikoliv již první skutek.
Čin z jiných důvodů zvlášť zavržitelný je čin výrazněji společensky nebezpečný, např. proto, že se jej pachatel dopustil jako organizátor, že se pokusil věc získanou krádeží uchovat bezprostředně po činu násilím, že činem projevil zvláštní bezohlednost vůči spoluobčanům nebo společnosti apod.
II. O tom, že bude proveden v hlavním líčení důkaz přečtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce, musí soud rozhodnout ve smyslu § 119 odst. 1 tr. ř. usnesením, které vyhlásí (§ 135 tr. ř.); přitom zhodnotí význam dokazované skutečnosti pro správné rozhodnutí věci i důkazní sílu ostatních důkazů a posoudí, zda osobní výslech svědka nebo znalce není se zřetelem na význam dokazované skutečnosti nebo se zřetelem na povahu ostatního důkazního materiálu nutný.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 27. srpna 1968, 4 Tz 50/68.)
Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 247 odst. 1 tr. zák., § 211 odst. 1 a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. rozsudkem krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího z 26. dubna 1968 sp. zn. 4 To 157/68.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v Teplicích z 11. března 1968 sp. zn. 3 T 120/68 byl obviněný uznán vinným třemi trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 b) tr. zák. do II. nápravně výchovné skupiny.
Trestných činů se obviněný podle zjištění okresního soudu dopustil tak, že
(1) dne 9. října 1967 v T. na podnikové ubytovně odcizil transistorové rádio zn. Doris, náramkové hodinky zn. Paběda, zapalovač rakouské výroby a 15 Kčs na hotovosti, čímž způsobil škodu ve výši 385 Kčs zaměstnanci J. V., (2) dne 11. října 1967 v R. odcizil v bytě svého kamaráda částku 500 Kčs, kterou utratil, (3) dne 24. října 1967 v S. odcizil v šatně podniku Pekárny z kapsy kabátu spoludělníka V. K. částku 100 Kčs na hotovosti.
Krajský soud z podnětu odvolání okresního prokurátora zrušil rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 d), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a o způsobu jeho výkonu a obviněného vzhledem k ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. odsoudil podle § 247 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému…
