Input:

č. 56/1965 Sb. rozh., Garance

č. 56/1965 Sb. rozh.
Rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení přezkoumávají soudy pouze v jednom stupni. Povaha této jednostupňová přezkumné činnosti zvlášť vyžaduje, aby usilovaly o získání co nejspolehlivějších podkladů pro své rozhodnutí.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 1965, 6 Cz 45/65.)
Navrhovatel v opravném prostředku vytýkal rozhodnutí odpůrce, že mu nebyla pro výpočet starobního důchodu zhodnocena v letech 1935-1938 doba 680 dní, kdy pracoval a byl pojištěn.
Krajský soud v Bánské Bystrici rozhodnutí odpůrce potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu v Bánské Bystrici byl porušen zákon, a toto rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Jednou ze stěžejních zásad občanskoprávního soudního řízení je zásada objektivní pravdy. Při uplatňování této zásady jsou soudy povinny dbát všestranně o to, aby byl zjištěn skutečný stav věci. Za tím účelem soud buď k návrhu účastníků nebo i z úřední povinnosti opatří a provede všechny pro rozhodnutí významné důkazy a při zjišťování skutkového stavu zhodnotí všechny výsledky provedeného dokazování.
Krajský soud této zásady nedbal a v řízení podle ní nepostupoval. V odůvodnění svého rozhodnutí jenom povšechně uvádí, že se přesvědčil z administrativního spisu, že odpůrce uznal navrhovateli v době od 10. 10. 1935 do 31. 1. 1939 pojištěné 2 roky, 1 měsíc a 26 dní, přesně tolik, jako podle osobního listu pro výpočet odpočivných platů z veřejnopenzijního zaopatření uznalo navrhovateli bývalé pověřenectvo financí. Se zřetele, k obsahu navrhovatelova opravného prostředku neměl se však soud spokojit tím, že se seznámil pouze s administrativním spisem odpůrce proti jehož rozhodnutí opravný prostředek směřoval, ale v zájmu zjištění objektivní pravdy měl provést takové důkazy, které by mu umožnily ověřit si správnost napadeného rozhodnutí a podkladů, na základě nichž odpůrce rozhodnutí vydal, zejména pokud jde o délku doby