č. 56/1960 Sb. rozh., Garance

Žalobkyně se domáhaly na žalovaných Československém státním filmu a jeho zaměstnanci O. K. náhrady škody, jim způsobené tím, že byl usmrcen manžel žalobkyně a otec nezl. dcery J. H., a to autem, které řídil žalovaný O. K. a jehož vlastníkem a provozovatelem byl první žalovaný. Žalobkyně tvrdily, že byly, i jsou na manžela (otce) odkázány výživou, a dožadovaly se přiznání náhrady ve formě důchodu a ve výši rozdílu mezi částkami, jimiž se podílely na celkovém příjmu rodiny a mezi vdovským, pokud se týče sirotčím důchodem, který dostávají.

Lidový soud civilní v Praze vyhověl žalobě obou žalobkyň v celém rozsahu.

Městský soud v Praze rozsudek soudu první stolice změnil tak, že žalobu manželky usmrceného zamítl a že žalovaný Československý státní film uznal povinným zaplatit nezl. dceři usmrceného toliko částku 1500 Kčs a dále měsíční důchod 250 Kčs počínaje 1. lednem 1960; co do zbytku žalobu nezl. dcery usmrceného zamítl. Žalobu proti žalovanému zaměstnanci zamítl.

V případě, že z poškození někoho vzešla smrt, ukládá zákon v § 356 obč. zák. škůdci, aby nahradil osobám, odkázaným svou výživou na usmrceného, to, co jim ušlo.

Pokud jde o nezletilou dceru usmrceného, je její nárok z hlediska citovaného ustanovení co do důvodu nepochybný, neboť vzhledem k tomu, že jde o školačku teprve 12 let starou, která nemá vlastních prostředků k úhradě svých osobních potřeb a která byla vychovávána v domácnosti svého otce, jde jasně o osobu, odkázanou svou výživou na usmrceného otce.

Pro určení této povinnosti je rozhodné, co smrtí otcovou jí ušlo a uchází, tedy částka, odpovídající hodnotě toho, čeho se jí od otce z titulu výživného dostávalo, zmenšená o výši poskytovaného sirotčího důchodu v částce 261 Kčs měsíčně. Poněvadž jest prakticky nezjistitelná výše hodnoty toho, co z titulu svých osobních potřeb nezl. žalobkyně od otce dostávala, jest nutno řídit se při určení hodnoty této částky těmi hledisky, která by byla rozhodná, kdyby rozsah vyživovací povinnosti otce k nezl. žalobkyni byl určován soudně. Při nesporné výši čistého měsíčního výdělku zemřelého 1843,94 Kčs, a uváží-li se, že podíl matky byl vyvažován z největší části její osobní péčí o dítě (§ 39 odst. 1 věta druhá zák. o právu rod.), odpovídala by potřebám nezletilé žalobkyně i možnostem otce částka cca 500 Kčs měsíčně. Jestliže potřeby nezletilé žalobkyně, vyjádřené touto částkou, jsou částečně kryty sirotčím důchodem ve výši 261 Kčs, jest přiměřený požadavek náhrady v částce 250 Kčs měsíčního důchodu. Proto jen v této výši soud nezletilé žalobkyni náhradu přiznal, a to i za minulou dobu (za šest měsíců) v celkové výši 1500 Kčs, kdežto jinak žalobu zamítl.

Pokud se týče žalující manželky usmrceného, tu žalovaný Československý státní film uznal sice její žalobní nárok co do základu, při tom však namítl, že požadavek placení měsíčního důchodu jest neopodstatněný, poněvadž žalobkyně nebyla odkázána výživou na zemřelého manžela a že vzhledem k vdovskému důchodu ve výši 730 Kčs netrpí újmu na výživě.

Soud prvé stolice přiznal i této…