č. 55/1963 Sb. rozh., Garance
č. 55/1963 Sb. rozh.
Při rozhodování o hospodaření společným domkem patřícím stejným dílem spoluvlastníkům, mezi nimiž nedošlo k dohodě (§ 135 odst. 1 obč. zák.), je třeba přihlédnout nejen k bytové potřebě spoluvlastníků, ale i ke konkrétní situaci, která mezi spoluvlastníky vznikla; takto je nutno postupovat zejména v případě, že jde o rozvedené manžely, z nichž jeden pečuje o nezletilé děti.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 18. ledna 1963, 5 Co 142/63)
Žalobkyně v žalobě původně žádala vyslovení povinnosti žalovaného trpět vybudování vchodu ze dvora do místnosti, kterou žalovaný užívá, a nést polovinu nákladů s tím spojených. V průběhu řízení žádala celkovou soudní úpravu hospodaření společnou věcí, tj. obytného domu a hospodářských budov.
Okresní soud v Benešově, který rozhodoval o tomto návrhu, upravil užívání jak obytného domku, tak hospodářských budov v podstatě tak, že žalobkyně se třemi dětmi bude užívat jednu místnost a žalovaný druhou s tím, že do této místnosti bude zřízen zvláštní vchod, a společně pak bude užívat příslušenství, síňku a verandu; rozdělil i užívání hospodářských budov.
S tímto rozhodnutím nesouhlasila žalobkyně a v odvolacím řízení žádala, aby užívání a správa celého domku a hospodářských budov byla ponechána jí s tím, že by plnila žalovanému polovinu užívací hodnoty. Pokud by tomuto návrhu soud nevyhověl, žádala, aby nebylo upravováno společné užívání příslušenství a aby styk účastníků jako rozvedených manželů, mezi nimiž je krajně napjatá situace, byl omezen na nejmenší míru.
Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu jednání a novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
O hospodaření se společnou věcí rozhoduje podle § 135 obč. zák. většina spoluvlastnických hlasů, počítaná podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů rozhoduje soud. Zákon nestanoví žádná určitá pravidla, jimiž by se měl soud při tom řídit, nýbrž ponechává volné úvaze, aby rozhodl podle okolností jednotlivého případu. Je samozřejmé, že soud musí upravit spoluvlastnické poměry v duchu zásad právního řádu tak, aby rozhodnutí odpovídalo pravidlům socialistického soužití. Nemůže proto vycházet jen z hlediska finančního efektu, nýbrž musí přihlédnout k oprávněným potřebám účastníků, k jejich sociálním poměrům i k zájmu společnosti.
Podle ustálené judikatury čs. soudů je třeba při rozhodování o hospodaření společným domkem přihlédnout i k bytové potřebě…
