č. 53/1958 Sb. rozh. tr., Garance
č. 53/1958 Sb. rozh. tr.
I když nebude vždy možné zjistit v trestním řízení přesnou výši škody, musí soud u trestných činů, jejichž objektem je majetek, zjistit alespoň výši škody, kterou pachatel nejméně způsobil. Tato nejnižší mez škody trestným činem způsobená musí být zjištěna, jako každá jiná skutečnost nebo okolnost významná pro rozhodnutí věci, neboť je důležitým předpokladem pro posouzení nebezpečnosti činu pro společnost.
Má-li soud výši škody přesně zjištěnu, resp. pokud ji má zjištěnu, je povinen přiznat poškozenému, který o to včas požádal (§ 244 odst. 5 tr. ř.), do zjištěné výše náhradu škody vůči obžalovanému a se zbytkem přesně nezjištěným jej odkáže na řízení ve věcech tj. občanskoprávních.
(Rozhodnutí Nejvyššího soud z 18. března 1958, 1 Tz 27/58.)
Lidový soud v Hustopečích uznal obžalovaného vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. spáchaným tím, že obžalovaný ve třech případech odcizil na pracovišti ze skříňky v šatně spoluzaměstnancům peněžité částky, jednak trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm b), odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchaným tak, že se jako skladník ČSAD ve skladišti, které mu bylo svěřeno, zmocnil různých součástek služebních a pracovních oděvů v celkové hodnotě 8.596 Kčs, které pak rozprodal za nižší ceny svým spoluzaměstnancům a výtěžek si ponechal. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Ve stížnosti pro porušení zákona, podané proti citovanému rozsudku, generální prokurátor dovozuje, že byl zákon porušen v ustanovení § 244 odst. 2 tr. ř., protože lidový soud napadeným rozsudkem odkázal poškozeného ,tj. národní podnik ČSAD s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, ačkoli měl podle § 244 odst. 2 tr. ř. tomuto podniku přímo přiznat včas přihlášenou a rozsudkem zjištěnou škodu v částce 8.596 Kčs. Ve lhůtě uvedené v ustanovení § 296 odst. 3 tr. ř. pak generální prokurátor navrhl zrušení napadeného rozsudku ve výroku, jímž byl jmenovaný podnik odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a navrhl též nápravu namítaného pochybení.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 293 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon
Pokud jde o výrok o vině krádežemi spáchanými obžalovaným ke škodě spoluzaměstnanců, odpovídají skutková zjištění napadeného rozsudku i co do výše odcizených peněžitých částek výsledkům vykonaného dokazování, zejména pak doznání obžalovaného a svědectvím poškozených. V právním posouzení tohoto skutku však lidový soud pochybil. Z uvedeného doznání je zřejmé, že obžalovaný páchal soustavně krádeže a v téže době též rozkrádal majetek v socialistickém vlastnictví, aby si opatřil alespoň na čas zdroj příjmů. Ostatně lidový soud dospěl k závěru, že obžalovaný páchal v téže době rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví výdělečně (§ 245 odst. 2 písm. a) tr. zák.]. Je tudíž nelogické, že u trestného činu krádeže…
