Input:

č. 51/1961 Sb. rozh., Garance

č. 51/1961 Sb. rozh.
Odpovídá-li jeden ze zaměstnanců za škodu podle zák. č. 71/1958 Sb. a druhý podle občanského zákoníka, uplatní podnik proti prvnímu zaměstnanci nárok na zaplacení určitého podílu odpovídajícího míře zavinění tohoto zaměstnance. Proti druhému zaměstnanci, který odpovídá za škodu podle § 337 obč. zák. a jehož závazek zůstává solidárním závazkem se závazkem prvního škůdce, může podnik uplatnit celou škodu (§ 340 obč. zák.). Postih zůstává ovšem škůdci zachován (tj. postih do výše podílu odpovídajícího míře zavinění zaměstnance, který způsobil škodu z nedbalosti).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. června 1961, 4 Cz 24/61).
Rozsudky lidového soudu a krajského soudu byla první žalovaná hmotně odpovědná vedoucí uznán vinnou jednak trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustila tím, že v době od ledna 1958 do 5. února 1959 jako vedoucí prodejny zkracováním tržeb způsobila na prodejně manko nejméně v částce 5000 Kčs, jednak trestným činem poškozování socialistického majetku z nedbalosti podle § 246 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustila tím, že v téže době nedbalým vedením prodejny, zejména prodejem zboží na úvěr a nedokonalým prováděním přejímek zboží způsobila ke škodě žalujícího podniku další manko v částce 22 962,13 Kčs. Rozsudek trestního soudu uložil žalované zaplatit žalujícímu podniku z titulu náhrady škody částku 5000 Kčs. S nárokem na náhradu zbývající škody byl žalující podnik odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Druhý žalovaný J. M. byl uznán vinným trestným činem porušení povinností veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že jako předseda inventurní komise žalobce a instruktor v r. 1959 vědomě porušil své povinnosti tím, že při inventurách na prodejně žalované hmotně odpovědné zaměstnankyně ve 4 případech vědomě zatajil manko v celkové výši asi 14 000 Kčs, čímž umožnil žalované po delší dobu páchat trestnou činnost a oddálil její povinnost nahradit způsobenou škodu.
Žalující podnik uplatnil pak žalobou podanou u okresního soudu v Náchodě zaplacení další částky ve výši 22 902,13 Kčs, a to proti první žalované jako hmotně odpovědné zaměstnankyni a proti druhému žalovanému jako zaměstnanci jednajícímu za podnik, který škodu spoluzavinil.
Okresní soud v Náchodě uznal první žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 11 321,06 Kčs a druhého žalovaného částku 7000 Kčs. V dalším žalobu zamítl. Toto své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že je nespornou škoda v zažalované výši 22 902,13 Kčs (omezeno na 22 642,13 Kčs) a že za ni do výše jedné poloviny odpovídá první žalovaná podle zákona č. 71/1958 Sb. jako hmotně odpovědná vedoucí prodejny a druhý žalovaný že způsobil spoluzavinění podniku v takovém rozsahu, že za škodu odpovídá do výše 30 %. Zbývajících 20 % škody, ohledně nichž žalobu soud zamítl, přichází na vrub dalšího spoluzavinění podniku, které soud shledal v tom, že při přijímání první žalované byly nedostatky v kádrové evidenci, že zde dále byly nedostatky v kontrole, a to jak po stránce účetní, tak i v tom, že nebyly střídáni instruktoři, mající na starosti prodejnu.
Krajský soud v Hradci Králové