Input:

č. 51/1960 Sb. rozh., Garance

č. 51/1960 Sb. rozh.
K otázce náhradního ubytování.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 11. března 1960, 19 Co 141/60.)
Lidový soud civilní v Praze povolil exekuci vyklizením bytu povinného účastníka se zajištěním náhradního ubytování v důstojnické ubytovně. Povinný účastník napadl rozhodnutí soudu jednak proto, že není pro něho zajištěn náhradní byt, jednak z toho důvodu, že přidělení náhradního ubytování není v právní moci, poněvadž podal proti výměru posádkové správy včas odvolání.
Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu první stolice potvrdil.
Odůvodnění:
Jádrem sporu je otázka, zda v souzené věci postačí zajištění náhradního ubytování, takže není nutno, aby byl zajištěn náhradní byt, kteroužto otázku si musí rozřešit soud, nežli výkon exekuce nařídí. K této otázce je třeba uvést toto: Je pravda, že případ, o nějž jde, není uveden v § 60 zák. č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, takže by se zdálo, že se nelze podle § 556 odst. 1 o. s. ř. ve znění zákona č. 46/1959 Sb. spokojit s náhradním ubytováním. Podle tohoto ustanovení stačí, jestliže vymáhající věřitel prokáže potvrzením výkonného orgánu MNV, že náhradní ubytování je zajištěno, jestliže by podle zákona o hospodaření s byty mohl výkonný orgán MNV poskytnout náhradní ubytování. Je nutno si uvědomit, že právě citované ustanovení tu odkazuje na jiný zákon, který má ustanovení o náhradním ubytování pro případy nikoliv totožné, nýbrž jen podobné. Rozdílnost je dána tím, že zatím co ustanovení § 556 o. s. ř. se vztahuje na nejrůznější případy exekučních titulů na vyklizení bytu, navazuje ustanovení § 60 zák. o hospodaření s byty úzce přímo na případy, které jsou v zákoně jednotlivě uvedeny a přesně určeny podle vyklizovacích důvodů, z nichž byl vydán příkaz k vyklizení (proto jednotlivá ustanovení § 60 cit. zákona odkazují na odpovídající ustanovení zákona). Proto nemůže situace v případě soudní exekuce vedené podle soudního exekučního titulu vždy přesně odpovídat situaci, kterou má na mysli ustanovení § 60 cit. zákona.
Jestliže se takto věc posuzovala, pak není pochyby, že i na daný případ třeba vztáhnout ustanovení § 60 č. 4 zákona o hospodaření s byty. Podle něho může být místo náhradního bytu poskytnuto náhradní ubytování rozvedenému manželu, který je na příkaz výkonného orgánu MNV povinen se z bytu vystěhovat (§ 55 odst. 1), jestliže mu při rozvodu nebyly svěřeny do výchovy jeho nezletilé děti. Důvodem připuštění výjimky z požadavku náhradního bytu je tu zákonodárcova úvaha, že od takovéhoto manžela lze spravedlivě žádat, aby se spokojil náhradním ubytováním, jímž podle § 175 vyhlášky č. 57/1957 Ú. l.