Input:

č. 50/1965 Sb. rozh. tr., Garance

č. 50/1965 Sb. rozh. tr.
Jestliže v průběhu trestního stíhání pro trestný čin podle § 224 odst. 1 tr. zák. není bezpečně zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a smrtí poškozeného a její objasnění závisí na znaleckém posouzení, je nezbytné postupovat podle § 105 odst. 2 tr. ř. Již z povahy takovéto věci vyplývá, že je nutno znalce vyslechnout před soudem i tehdy, když byl posudek vypracován písemně.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. června 1965 - 5 Tz 27/65.)
Rozsudkem okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. prosince 1964 sp. zn. 1 T 32/64 byl obviněný A. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Trestné činnosti se obviněný podle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že dne 9. 12. 1963 jel kolem 17. hod. se svým koňským potahem po silnici, vedoucí z Přelouče do Pardubic s nákladem řepných odpadků při snížené viditelnosti s neosvětleným povozem a zavinil tak dopravní nehodu, při které motocyklista K., jedoucí ve směru jízdy koňského potahu, narazil na levou zadní část neosvětleného povozu a způsobil si rozdrcení kořene nosu a zlomeninu první kůstky záprstní levé ruky. V průběhu léčení se k tomuto zranění přidaly další komplikace, byla zjištěna malacie mozku a K. dne 4. 1. 1964 v Hradci Králové zemřel.
Proti rozsudku okresního soudu podal generální prokurátor stížnost pro porušení zákona, v níž vytýkal, že okresní soud rozhodl na základě nedostatečně objasněného skutkového stavu, čímž porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Stěžovatel konkrétně namítá, že okresní soud náležitě neobjasnil důležitou otázku, zda smrt poškozeného K. byla v příčinné souvislosti s jeho úrazem, utrpěným při dopravní nehodě, kterou zavinil obžalovaný A. V tomto směru vycházel z různých nesouhlasných vyjádření lékařů dr. S. a dr. T., z nichž žádný nebyl řádně ustanoveným znalcem, přičemž nebyl proveden ani osobní výslech těchto lékařů při hlavním líčení.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.
Obviněný A. byl obžalobou stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., spočívající po skutkové stránce v tom, že způsobem výše uvedeným zavinil dopravní nehodu, která měla za následek smrt poškozeného K. Okresní soud se v otázce zavinění nehody ztotožnil s tvrzením obžaloby a po zhodnocení provedených důkazů shledal, že obviněný A. dopravní nehodu zavinil porušením dopravních předpisů, když při snížené viditelnosti jel s neosvětleným povozem a tím způsobil, že motocyklista K. povoz včas nezpozoroval a narazil do něj. Pokud však jde o obsah následků dopravní nehody, odchýlil se soud od žalobního tvrzení a uznal za prokázané, že obviněný poškozenému způsobil jen těžkou újmu na zdraví a nikli též smrt, která podle závěru "lékařů odborníků" vyplynula z jiné, na dopravní nehodě nezávislé příčiny.
Se zřetelem na výsledky dosavadního