č. 50/1960 Sb. rozh., Garance
č. 50/1960 Sb. rozh.
Nárok nerozvedeného manžela na náhradu (§ 365 obč. zák.) toho, co vynaložil navíc na potřeby nezletilých dětí oproti částce, která by na něho připadala podle poměru majetkových a výdělkových možností obou rodičů.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 1960, 11 Co 7/60.)
Lidový soud civilní v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném, svém nerozvedeném manželku (oba manželé žili odděleně), zaplacení zažalované částky z toho důvodu, že o tuto částku vynaložila navíc na potřeby dětí účastníků, které mezitím se staly zletilými, oproti částce, která by na ně připadala podle poměru majetkových a výdělkových možností rodičů.
Městský soud v Praze rozsudek soudu první stolice potvrdil.
Odůvodnění:
Jestliže některý z rodičů neplní svou povinnost k výživě dětí a jestliže v důsledku toho uhrazuje druhý rodič potřeby dětí místo něho, má - pokud tak nečinil s úmyslem náhradu nepožadovat - nárok na náhradu nákladu, který takto vynaložil za někoho, kdo po právu jej měl učinit sám (§ 365 obč. zák.). Tato obecná zásada platí totiž i v poměru mezi manžely, poněvadž ji zákon nevylučuje ani v tomto případě a krom toho by nebylo ani v souladu se socialistickým právním vědomím, aby jen proto, že jde o poměr mezi manžely, mohl jeden z manželů z takové situace těžit. Nelze tak vyvodit ani z ustanovení § 251 odst. 2 o. s. ř., podle něhož může soud určit rozsah vyživovací povinnosti k dětem, jestliže jeden z rodičů neplní své povinnosti dobrovolně, i v případě, když rodiče žijí spolu. Tím, že manžel o takovou úpravu nepožádal, nevzdává se práva, požadovat náhradu toho, co za druhého místo něho vynaložil.
Nebylo by správné dovozovat opak ani z ustanovení § 96 obč. zák., podle něhož mezi manžely promlčení ani nepočíná ani dále neprobíhá. Toto ustanovení právě má jen za účel předejít zbytečnému…
