Input:

č. 5/1961 Sb. rozh., Garance

č. 5/1961 Sb. rozh.
Vedení podniku projednává výši náhrady škody zpravidla současně se závodním výborem odborového svazu a zaměstnancem.
Výjimečně postačí, když takové projednání výše náhrady škody se uskuteční postupně se závodním výborem odborového svazu a poté se zaměstnancem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. září 1960, 4 Cz 43/60).
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 5046,84 Kčs s přísl. jako náhrady škody z manka, za které žalovaný odpovídá jako hmotně odpovědný vedoucí.
Lidový soud v Turnově žalobu odmítl s odůvodněním, že případ nebyl projednán podle § 12 zák. č. 71/1958 Sb. se závodním výborem ROH; tento postup odporuje podle názoru soudu stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu č. 1 Ec 41/59.
Žalobce ve svém opravném prostředku do rozhodnutí lidového soudu vytýkal, že výši škody projednal se žalovaným již 28. 6. 1958 a ten s ní také souhlasil, a dále, že ji projednal i se závodním výborem ROH 21. 4. 1959 a že tedy je nesprávné zjištění soudu prvé stolice v tom, že výše náhrady škody se závodním výborem nebyla vůbec projednána. Ze zákona neplyne pro závodní výbor povinnost pozvat zaměstnance do své schůze a v souzené věci prý tak závodní výbor neučinil jen pro značnou vzdálenost bydliště a pracoviště žalovaného.
Krajský soud v Liberci potvrdil usnesení lidového soudu v podstatě z toho důvodu, že podle jeho názoru má být zaměstnanec k projednání výše náhrady škody závodním výborem pozván a dána mu tak příležitost vyjádřit se. Jinak by byl smysl a účel zákona zmařen. Žalovanému však taková příležitost dána nebyla a to brání projednání věci před soudem.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle § 12 zák. č. 71/1958 Sb. určí vedení podniku výši náhrady škody po projednání se závodním výborem odborového svazu a zaměstnancem a oznámí ji zaměstnanci ve lhůtě tam uvedené. Podle § 13 cit. zák. pak uznání závazku zaměstnancem je neplatné, jestliže určení výše náhrady škody nebylo projednáno s příslušným orgánem odborového svazu. Smyslem těchto ustanovení je, aby bylo umožněno zaměstnanci vyjádřit své stanovisko, obhájit je a osvětlit příčiny vzniku škody, dále zabránit soudním sporům docílením uznání důvodného závazku ze strany zaměstnance. Význam součinnosti odborové organizace spočívá na jedné straně v ochraně socialistického vlastnictví, avšak na druhé straně též v ochraně zaměstnance před neuváženým smírem a zejména ve výchovné stránce jejího působení.
Má-li být účel zákona splněn, je žádoucí, aby vedení podniku projednalo výši náhrady škody se závodním