Input:

č. 49/1964 Sb. rozh., Garance

č. 49/1964 Sb. rozh.
Podle § 75 zák. č. 55/1956 Sb. dávka sociálního zabezpečení, která se stane splatnou za života zůstavitele, se nestane součástí projednání dědictví, vyplatí-li se po smrti poživatele důchodu jeho manželovi, manželce, dětem, otci, matce nebo sourozencům, jestliže tyto osoby žily v době smrti ve společné domácnosti s oprávněným. Jestliže osoby takto oprávněné nežily s poživatele důchodu ve společné domácnosti, pak nelze dávku vyplatit těmto pozůstalým přímo mimo rámec řízení o projednání dědictví, ale jen dědicům v rámci projednání dědictví.
(Rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1 ze 17. března 1964, Co 3/64).
Zůstavitelka, která zemřela dne 5. listopadu 1963, byla poživatelkou sociálního důchodu ve výši 193 Kčs. Dávka za říjen nemohla jí být za jejího života doručena, protože byla v nemocnici. Důchod byl proto znovu poukázán do nemocnice, doručení se však nemohlo uskutečnit, protože zůstavitelka mezitím zemřela.
Státní notářství pro Prahu 1 pojalo částku 193 Kčs do aktiv a poukázalo ONV, aby nevyplacený důchod za říjen 1963 v částce 193 Kčs vyplatil dědici, jemuž současně potvrdil nabytí dědictví.
Proti tomuto usnesení podal stížnost odbor sociálního zabezpečení ONV; v stížnosti uvedl, že nemůže částku 193 Kčs vyplatit dědici, protože tento nežil v době smrti ve společné domácnosti s poživatelkou důchodu. Odkázal v tom směru na ustanovení § 75 zák. č. 55/1956 Sb.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodnutí státního notářství potvrdil.
Odůvodnění:
Ustanovení § 75 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb. je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti obou vět tohoto ustanovení. V tomto