Input:

č. 47/1960 Sb. rozh. tr., Garance

č. 47/1960 Sb. rozh. tr.
Ani těžká újma na zdraví, způsobená při havárii vozidla spolujezdci, nevylučuje zastavení trestního stíhání pro nepatrnou nebezpečnost trestného činu pro společnost podle § 192 odst. 2 písm. a) tr. ř.
(Rozhodnutí Vyššího vojenského soudu z 9. března 1960, To 20/60.)
Voj. z. sl. byl obžalobou stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 tr. zák. v souběhu s ohrožením věcných prostředků podle § 292a tr. zák. a s poškozováním majetku v socialistickém vlastnictví podle § 246 odst. 1 tr. zák. Tyto trestné činy měl podle obžaloby spáchat tím, že dne 15. prosince 1959 na silnici jako řidič svěřeného tanku T-34 při přejíždění mostu v mírné zatáčce doprava zatáhl příliš pravou směrovou páku, řízení tanku nezvládl a narazil do zábradlí mostu. Tank se převrátil do pravého příkopu, při čemž člen osádky tanku utrpěl otevřenou zlomeninu pravého předloktí s těžkým pohmožděním předloketního svalstva a poruchu hybnosti prstů. V důsledku zranění nebyl obžalované déle jak 4 měsíce schopen práce a nelze vyloučit ani trvalé následky.
Na vozidle vznikla škoda ve výši asi 5000 Kčs a silniční údržba ONV utrpěla zničením zábradlí škodu ve výši 1562,80 Kčs.
Vojenský obvodový soud zastavil trestní stíhání z důvodu § 192 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Vyšší vojenský soud podle § 162 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost vojenského obvodového prokurátora zamítl.
Z odůvodnění:
Vojenský obvodový prokurátor ve stížnosti uvedl, že u obviněného sice šlo o řidičskou nezkušenost a špatný odhad šířky vozovky, že však i přes tyto skutečnosti nejde o jednání, jehož nebezpečnost pro společnost by byla nepatrná. Obviněný najezdil v kursu tankistů 126 km při řízení tanku, získal řidičský průkaz 3. třídy a byl poučen o způsobu jízdy tankem na dlážděné vozovce. Přes celé město jel tankem v kritický den bez závad po dlážděné vozovce a při tomto řízení tanku si musel osvojit též prakticky zásady řízení na dlážděných vozovkách. Příčinou nehody je též nepozornost obviněného při řízení, neboť přitáhl pravou řídicí páku více než bylo třeba, a poněkud zvýšená rychlost. Proto vojenský obvodový prokurátor ve stížnosti navrhoval, aby usnesení soudu I. stolice bylo zrušeno a aby trestný čin obviněného byl projednán soudem. VVP se v neveřejném zasedání s důvody stížnosti ztotožnil.
Při rozhodování o stížnosti přezkoumal odvolací soud správnost všech výroků napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo. Procesní závady nebyly zjištěny. Pokud jde o vlastní požadavek stížnosti, domáhajícího se soudního projednání věci, neshledal jej odvolací soud opodstatněný.
Z výpovědi svědka voj. z sl., který byl instruktorem při cvičné jízdě obviněného, plyne, že těsně před nehodou zůstal tank řízený obviněným za předním tankem ve větší vzdálenosti než bylo stanoveno, proto chtěl obviněný brzo dohonit přední tank zvýšením rychlosti. Jel rychlostí 25 - 30 km/hod., přestože rychlost kolony při přesunu byla stanovena na 20 - 25 km/hod. Obviněný tedy před nehodou překročil neprávem rychlost stanovenou pro přesun kolony. Je též pravdou, že obviněný byl poučen teoreticky o způsobu jízdy na dlážděné vozovce a to ještě před výjezdem z kasáren. Při jízdě přes město byly