Input:

R 46/1963 (tr.); Provinění. Příčinná souvislost. Přestupek. Zproštění obžaloby. Trestné činy. Zastavení trestního stíhání. Zavinění. Zjišťování skutečného stavu věci Garance

č. 46/1963 Sb. rozh. tr.
Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost.
Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, volí soud tu, která je pro obviněného příznivější.
Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na trestním zákonem chráněné společenské vztahy a toho, zda toto jednání nese všechny znaky zavinění ve smyslu § 4 nebo § 5 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. května 1963 - Tzv. 8/63.)
Rozsudkem vojenského obvodového soudu byl voj. z sl. K. uznán vinným ublížením na zdraví podle § 221 odst. 1, 4 tr.zák. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a stanovena povinnost nahradit poškozené S. škodu ve výši 267,33 Kčs.
Vyšší vojenský soud uvedený rozsudek zrušil, uznal obviněného vinným ublížením na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho za to k trestu odnětí svobody na 15 (patnáct) měsíců nepodmíněně. Stejně jako soud 1. stupně vyslovil povinnost obviněného nahradit poškozené S. škodu.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané Nejvyššímu soudu oba uvedené rozsudky zrušil a obviněného K., býv. voj. z sl. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, která ho vinila, že dne 6. 5. 1962 krátce po 00,00 hod. u domu č. 24 v Libocké ulici v Praze 6 surovým způsobem, zejména údery pěstí do hlavy zbil voj. S a ublížil mu tak na zdraví, v důsledku čehož nastala smrt.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch odsouzeného K. dovozuje, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 224 odst. 1 tr. zák. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudkem tuto skutečnost vyslovil a aby dále postupoval podle § 269 odst. 2 a § 271 tr. ř.
Nejvyšší soud na základě zevrubného přezkoumání celé věci zjistil, že zákon byl porušen.
Výpovědí přímého svědka celé události voj. J., výpovědí obviněného a dalšími materiály (zejména znaleckými posudky) jsou bezpečně prokázány tyto skutečnosti:
Dne 5. 5. 1962 kolem 17,00 hod. odešel voj. K. na vycházku společně se svědkem voj. J., a to od jejich útvaru směrem na Horní Liboc. Přitom se zastavili v restauraci "Sokolovna", kde obviněný vypil 2 piva. Kolem 22,OO hod. přišli do restaurace "U Holečků" společně se Z. D., kterou potkali cestou. Všichni usedli ke stolu. Jeden z vojáků, kterých byl v restauraci větší počet, si k nim přisedl. Tento voják - poškozený S. - byl silně ovlivněn požitým alkoholem. Měl neslušné poznámky vůči D., provokoval, zejména tím, že se pokoušel upíjet z piva K. a J. a nakonec udeřil voj. K. do obličeje. Poté od stolu odešel. Asi ve 22,OO hod. J., obviněný a D. z hostince odcházeli, a to tak, že J. s D. šli napřed, zatímco K. se zdržel, aby zaplatil útratu. Od počátku vycházky do té doby vypil obviněný 5 - 6 desetistupňových piv. Asi 50 m od hostince D. přivolala K., o němž věděla, že chce S. oplatit ránu, kterou od něho dostal v hostinci.
Když K.