č. 46/1957 Sb. rozh. obč., Garance
č. 46/1957 Sb. rozh. obč.
Jde-li v opravném řízem jen o náklady řízení, přestává mít věc specifický charakter vyjádřený znaky uvedenými pod bodem 114 sazebníku čl. II advokátního tarifu nařízení ministra spravedlnosti č. 115/1951 Sb. a z předmětu rozhodování se stává věc majetková, takže rozhodnou je výše nákladů, o něž ve stížnosti šlo.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze ze 4. června 1956, 18 Co 332/56.)
Lidový soud civilní v Praze vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných vyklizení bytu, a uložil žalovaným, aby zaplatili žalobkyni náklady řízení určené částkou 170 Kčs.
Krajský soud vyhověl stížnosti žalobkyně a výrok o nákladech řízení obsažený v rozsudku lidového soudu změnil tak, že částku 170 Kčs zvýšil na částku 310 Kčs. Žalovaným dále uložil, aby žalobkyni zaplatili na nákladech stížnosti částku 12 Kčs.
Odůvodnění:
Stížnost právem vytýká lidovému soudu, že při výpočtu nákladů řízení se neřídil ustanoveními advokátního tarifu nař. min. sprav, č. 115/1951 Sb.
Podle čl. II odst. 3 bod 14 sazebníku připojeného k advokátnímu tarifu se hlavní úkon při žalobách na vyklizení odměňuje (nejde-li o případy vyvěrající z pracovního poměru) jako hlavní úkon v řízem o přivolení k výpovědi ve věcech chráněných nájmů, t. j. částkou 100 Kčs.
V daném případě náleží žalobkyni odměna za tři hlavní úkony a 10 Kčs hotových výloh. Činí proto odměna advokáta, a tedy i náklady řízení žalobkyně, částku 310 Kčs. Nezbylo proto než částku 170 Kčs, jak ji stanovil lidový soud, zvýšit o částku 140 Kčs na celkovou částku 310 Kčs.
Pokud jde o náklady úspěšné stížnosti, je…
