Input:

č. 45/1959 Sb. rozh., Garance

č. 45/1959 Sb. rozh.
Uplatnění třídního hlediska při rozhodování o výchově dětí.
(Rozhodnutí Nejvyššflio soudu z 28. ledna 1959, Cz 658/58.)
Lidový soud v Čes. Krumlově rozdělil nezletilé děti spolu nežijících rodičů V. S., t. č. zaměstnance lesního podniku, bytem u svých rodičů, a B. S., uklízečky, tak, že dvě nejmladší děti, nezletilí J. a Z. byly dány do výchovy a výživy matce, dvě starší děti V. a B. byly svěřeny do výchovy a výživy otce.
Krajský soud v Čes. Budějovicích potvrdil rozhodnutí soudu první stolice.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Výchova dítěte ve smyslu § 35 zák. o právu rod., kterou stát svěřuje rodičům, musí uvědoměle zaručovat co největší rozvoj individuálních schopností dítěte a současně využívat těchto schopností ve prospěch celé společnosti. Zákon vyzvedá na prvé místo výchovu dítěte k práci jako k prameni blahobytu naší společnosti. Zdůrazňuje takovou výchovu, aby z dítěte vyrostl duševně i tělesně zdatný jedinec, při čemž všechny stránky této výchovy musí být řízeny v souladu s pokrokovým vývojem naší společnosti. Základy této výchovy dávají rodiče dítěti pro celý život a proto jen výchova v tomto duchu zahrnuje v sobě široký pojem vychovatelských povinností rodičů.
Tytéž zásady musí být uplatněny i při rozhodování o tom, má-li dojít ke změně dosavadního výchovného prostředí. Soudy musí dbát toho, aby zárukou pokrokové výchovy dětí byli nejen rodiče, nýbrž i ti příslušníci rodiny rodičů, kteří mají na výchovu dítěte bezprostřední vliv.
V daném případě děti byly svěřeny otci, který žije v domácnosti svých rodičů, kam ovšem dojíždí jen na neděli, neboť jeho pracoviště je na jiném místě, takže děti jsou vychovávány ve skutečnosti dědečkem a babičkou ze strany otcovy. Matka dětí upozorňovala na to, že ani otec není zárukou řádné výchovy dětí, poněvadž v době, kdy pracoval jako šofér u vojenské správy, neměl odpovědný poměr k socialistickému vlastnictví a již dříve pomáhal k ilegálnímu přechodu jedné osoby přes hranice. Ještě méně jsou však podle opětovného upozornění matky zárukou této pokrokové výchovy dětí otcovi rodiče, zejména děd S. S., který jako zemědělec hospodařící na 27 ha, byl trestně odsouzen pro činy nepřátelské našemu státu. Tyto skutečnosti žádný ze soudů náležitě z hlediska zájmu společnosti na pokrokové výchově dětí nezhodnotil. Upozornění matky ponechaly oba soudy v podstatě bez odezvy,