č. 44/1963 Sb. rozh., Garance
č. 44/1963 Sb. rozh.
Rodiče se mohou domáhat vyklizení svých zletilých dětí z bytu, jen když děti mají možnost samostatně bydlet nebo když svého práva na bydlení zneužívají v rozporu s pravidly socialistického soužití ve vztahu k těm, kteří jim toto bydlení poskytují.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. února 1963, 5 Cz 3/63)
Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu L. S. proti jeho synovi, žalovanému M. S., o vyklizení bytu z toho důvodu, že žalovaný obývá byt nikoliv bez právního důvodu, jak tvrdil žalobce, ale jako rodinný příslušník se svolením matky.
Městský soud v Praze změnil toto rozhodnutí tak, že žalobě vyhověl a uložil žalovanému byt vyklidit a žalobci odevzdat do 15 dnů pod exekucí. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že žalobce jako většinový spoluvlastník je oprávněn domáhat se na svém zletilém synu, který v jeho domě není ani nájemníkem, ani podnájemníkem, a který obývá byt v domě žalobce na základě pouhé výprosy, aby byt vyklidil a vyklizený žalobci odevzdal.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozsudkem byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Žalobce v žalobě tvrdí, že jako většinový spoluvlastník upravil podle § 136 obč. zák. užívání domku tak, že určitou část vyhradil k výlučnému užívání sobě a určitou část druhé spoluvlastnici, své manželce. Bylo proto třeba především zjistit, kterou část žalovaný užívá a pokud by se zjistilo, že obývá část, určenou k užívání druhé spoluvlastnice, nebyl by žalobce k žalobě legitimován.
Avšak i v případě, že by žalobce byl oprávněn žalovat, nelze jednoznačně vyslovit, že zletilý syn žalobce užívá bytu bez právního důvodu, když si jeho rodič další bydlení v bytě nepřeje. Jeho právo bydlení u rodičů vyplývá z rodinných vztahů, které nekončí zletilostí dítěte. Rodiče jsou povinni starat se o děti do doby, pokud nejsou s to živit se sami. Pod pojmem "živit se" nelze spatřovat jenom možnost vlastními silami…
