Input:

R 44/1962 (tr.); Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Porušování povinností strážní služby. Stupeň nebezpečnosti pro společnost Garance

č. 44/1962 Sb. rozh. tr.
Při výkladu pojmu "zvlášť hrubé porušení povinností" ve smyslu § 285 odst. 2 písm. b) tr. zák. je třeba vždy vycházet z konkrétních okolností případu a podle výsledků jejich zhodnocení ve vzájemné souvislosti dovodit, zda s přihlédnutím k ustanovení § 88 tr. zák. jsou dány podmínky pro použití přísnější kvalifikace podle citovaného zákonného ustanovení.
Stupeň společenské nebezpečnosti porušení povinností strážní služby předpokládaný v ustanovení § 285 odst. 2 písm. b) tr. zák. musí přibližně odpovídat stupni společenské nebezpečnosti porušení povinností uvedených v ostatních ustanoveních § 285 odst. 2 písm. a), c), d) tr. zák.
Jestliže strážný u důležitého objektu opustí stanoviště, které je mu svěřeno, aby si dopřál pohodlí (např. za účelem spánku, občerstvení apod.), jde o zvlášť hrubé porušení povinností strážného ve smyslu § 285 odst. 2 písm. b) tr. zák.
(Rozhodnutí vyššího vojenského soudu z 9. 2. 1962 - To 19/62)
Vojenský obvodový soud uznal obžalovaného vinným trestným činem porušování povinnosti strážní služby podle § 285 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho za to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Vyšší vojenský soud z podnětu odvolání prokurátora napadený rozsudkem zrušil a uznal obžalovaného vinným trestným činem porušení povinnosti strážní služby podle § 285 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Z odůvodnění:
Soud 1. stupně zjistil, že obžalovaný byl dne 11. 1. 1962 velen do strážní služby u své jednotky, a to u objektu, který z hlediska bojeschopnosti útvaru má důležitý význam. V průběhu této služby však v rozporu se svými povinnostmi obžalovaný stanoviště opustil, odešel do místnosti a ulehl na postel, při čemž samopal ukryl pod sebe.
Na rozdíl od obžaloby neuznal soud 1. stupně kvalifikaci podle odst. 2 písm. b) § 285 tr. zák., a to v podstatě s poukazem na to, že citované ustanovení má na mysli závažnější případy porušení povinnosti strážní služby, než se ho dopustil obžalovaný.
Tento závěr soudu není správný.
Při aplikaci ustanovení § 285 tr. zák. na konkrétní případ je nutno vycházet z toho, jakým způsobem, v jakém rozsahu a za jakých okolností, někdy i se zřetelem k důležitosti chráněného objektu, došlo se strany pachatele k porušení povinností strážní služby. Při tom má důležitý význam subjektivní postoj pachatele k povinnostem vyplývajícím pro něho ze strážní služby, kterou vykonává. Z tohoto hlediska je nutno zejména posuzovat použití ustanovení § 285 odst. 2 písm. b) tr. zák., které dopadá na případy, kdy pachatel poruší předpisy nebo pravidla strážní služby zvlášť hrubým způsobem. Dosavadní judikatura nedává, vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení nové, odpověď na otázku, co je třeba rozumět pod pojmem "zvlášť hrubý způsob". Odvolací soud je toho názoru, že ani v budoucnu nebude možno přesně a jednoznačně obecně stanovit, které případy porušení povinností je třeba považovat za spáchané zvlášť hrubým způsobem, a to vzhledem k různě možným variantám, které v praxi mohou přicházet v úvahu a které není možno vždy předvídat. Za daného stavu je proto nutno vycházet z konkrétních okolností případu