č. 43/1964 Sb. rozh. tr., Garance
č. 43/1964 Sb. rozh. tr.
Samostatný peněžitý trest lze uložit podle § 53 odst. 1 tr. zák. jen tehdy, pokud to trestní sazba dovoluje, jestliže soud s ohledem na povahu spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele dojde k závěru, že uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
Rozhodnutí o uložení peněžitého trestu ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 tr. zák. nelze odůvodnit jinými hledisky nebo úvahami, které se neopírají o znění zákona a přesahují rámec zákonných podmínek v citovaném ustanovení uvedených.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. 10. 1964 - 3 Tz 48/64.)
Rozsudkem okr. soudu v Plzni-město sp. zn. 1 T 41/64 ze dne 31. 3. 1964 byl obviněný R. D. uznán vinným trojnásobným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 20. 1. 1964 odcizil na ubytovně Rudý říjen v Gottwaldově z peněženky V. P. částku 60,- Kčs, dne 21. 1. 1964 v Brně-Židenicích v bytě B. N., jejíž nepřítomnosti využil, částku 85,- Kčs a dne 4. 2. 1964 na Gottwaldově nádraží v Plzni J. V. aktovku s jídlem v hodnotě 63,- Kčs.
Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu 1000.- Kčs.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem v neprospěch odsouzeného zrušil Nejvyšší soud rozsudek okresního soudu v Plzni-město ve výroku o trestu a přikázal okresnímu soudu, aby v rozsahu zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Okresní soud v Plzni-město při zdůvodňování výroku o trestu uvedl v podstatě, že obviněný částečně škodu nahradil, svého jednání litoval a napomohl k objasnění věci přiznáním. K nápravě obviněného pokládal soud za nutný výkon trestu, a to s přihlédnutím k předchozímu způsobu života. Pokládal však za škodlivé pro společnost, aby byl obviněný vytržen z práce v JZD, neboť prý by těžko po odpykání trestu sháněl znovu přiměřenou práci. Proto mu uložil peněžitý trest, který odpovídá jeho osobním a majetkovým poměrům.
Podle § 31 odst. 1 tr. zák., při stanovení druhu trestu a jeho výměry, musí soud přihlédnout k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k množství nápravy a poměrům pachatele. Zde právě podle zásad § 3 odst. 4 tr. zák. musí soud pečlivě hodnotit i okolnosti, za nichž byl čin spáchán. Jedině tak je možné, aby trest uložený soudem byl v souladu se zákonným účelem trestu, jak ho stanoví zákon v § 23 odst. 1 tr. zák.
Jak bylo v trestním řízení okresním soudem zjištěno, obviněný pracoval v době od 1. 8. 1963 do 12. 11. 1963 jako brigádník a člen JZD v Brně-Židenicích, odkud odešel na vlastní žádost.…
