Input:

č. 43/1954 Sb. rozh. tr., Garance

č. 43/1954 Sb. rozh. tr.
Podmínkou pro vyslovení výroku, zda důstojník vojska ohrozil činem vážnost a čest hodnosti důstojníka vojska, či zda k takovému ohrožení nedošlo (§ 2 odst. 1 zák. č. 85/1950 Sb. o opatřeních souvisících s úpravou kázeňského práva příslušníků ozbrojených sborů), je, aby byl důstojníkem již v době, kdy se činu dopustil.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. března 1954, Tzv 10/1954.)
Nižší vojenský soud uznal obviněného poručíka vinným pokusem usmrcení lidského plodu podle §§ 5, 218 odst. 2 tr. zák., protože napsal ženě, která s ním byla těhotná, dopis, ve kterém ji vybízel, aby si dala svůj plod usmrtit. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 85/ 1950 Sb. soud dále vyslovil, že činem obviněného, který byl předmětem řízení, obviněný neohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka vojska. K odůvodnění tohoto výroku soud uvedl, že i když zde byly všechny předpoklady pro vyslovení kladného výroku podle §2 odst. 1 zák. č. 85/1950 Sb., soud vyslovil výrok negativní, protože zjistil, že obviněný se tohoto činu nedopustil jako důstojník, nýbrž ještě jako frekventant vojenského učiliště. Trestní řízení proti němu bylo zavedeno více než po jednom roce a i když mezitím nabyl důstojnické hodnosti, nelze jeho jednání spojovat s důstojnickou hodností, kterou v době spáchaného činu neměl. Proto soud vyslovil výrok negativní. Rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu a zrušil rozsudek soudu první stolice ve výroku, kterým bylo vysloveno, že činem obviněného, který byl předmětem trestního řízení, obviněný neohrozil vážnost a čest hodnosti důstojníka vojska.
Z odůvodnění:
Nalézací soud vycházel, pokud šlo o vyslovení výroku podle § 2 odst. 1 zák. č. 85/1950 Sb., z doslovného znění tohoto ustanovení, které vojenskému soudu ukládá, aby vyslovil, skončilo-li trestní řízení vedené vojenským soudem proti důstojníku vojska rozsudkem, zda byla činem, který byl předmětem řízení, ohrožena vážnost a čest hodnosti důstojníka vojska, či zda k takovému ohrožení nedošlo. Z odůvodnění rozsudku je patrno, že nalézací soud měl za to, že rozhodujícím pro vyslovení tohoto výroku, ať již kladného nebo záporného, je hodnost v době trestního stíhání a nikoliv hodnost v době spáchání trestného činu.
Tento právní názor je nesprávný.
K ujasnění výše uvedené otázky nelze vycházet pouze ze slovního znění § 2 odst. 1 zák. č. 85/1950 Sb., nýbrž toto ustanovení je nutno vykládat v souladu s ustanovením § 4 téhož zákona. Podle § 4 zák. č. 85/1950 Sb. může příslušný ministr odejmout hodnost důstojníku vojska též tehdy, vyjde-li dodatečně najevo, že před svým přijetím do sboru