č. 41/1963 Sb. rozh., Garance

Žalující podnik se domáhal na žalovaném náhrady škody, která mu vznikla tím, že žalovaný jeho právním předchůdcům jednak odcizil různé věci, jednak jim účtoval za provedené práce vyšší částky, resp. účtoval práce, které vůbec neprovedl. Tuto škodu v žalobě vyčíslil částkou 25 911,46 Kčs, později žalobní nárok omezil na 15 459,32 Kčs, potom rozšířil na 35 821,76 Kčs a nakonec na 37 296,06 Kčs. Žalovaný v řízení namítal, že žalobci žádná škoda nevznikla, příp. že nevznikla ve výši jím zažalované, že posudek znalce v trestním a občanskoprávním řízení není správný a proti žalobnímu nároku namítal k započtení pohledávku, kterou nakonec vyčíslil částkou 42 008,48 Kčs.

Okresní soud Brno-město rozhodl, že pohledávka žalobce proti žalovanému ve výši 37 296,06 Kčs je po právu, a že je rovněž po právu pohledávka žalovaného proti žalobci ve výši 42 744,30 Kčs. Dále bylo rozhodnuto, že vzhledem k rozsudku vydaném soudem v trestním řízení, je žalobce povinen zaplatit rozdíl mezi těmito pohledávkami ve výši 5448,24 Kčs do rukou Čs. státu - finančního odboru rady ONV v Opavě, že žalovaný je povinen zaplatit Čs. státu soudní poplatek 1709,80 Kčs a že se náklady řízení vzájemně zrušují.

Proti tomuto rozsudku podal opravný prostředek žalovaný, a to jen do výroku o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně rozsudek soudu v napadené části, tj. výroku, jímž byly náklady řízení vzájemně zrušeny, potvrdil.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané Generálním prokurátorem, že rozsudkem okresního soudu byl porušen zákon:

Okresní soud vycházel zřejmě z toho, že žalobce při ústním jednání ze dne 29. června 1961 uznal vzájemnou pohledávku žalovaného ve výši 42 744,30 Kčs, tj. ve výši žalovaných uplatněné v tomto řízení, a že žalovaný neměl žádných námitek proti návrhu žalobce, aby částka, o kterou tato pohledávka přesahuje nárok, uplatněný žalobcem v tomto řízení částku 37 296,06 Kčs, byla odvedena do státních peněz. V důsledku toho si vůbec nezjišťoval rozhodné skutečnosti, nevypořádal se s předpisy a svoje rozhodnutí jen stručně odůvodnil.

V trestním řízení byl žalovaný pravomocným rozsudkem soudu uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a zkrácení a ohrožení daně, jichž se dopustil kromě jiného i tím, že ke škodě právních předchůdců žalobce odcizil různé věci a účtoval práce, které provedeny nebyly, příp. účtoval vyšší částky než odpovídalo státnímu katalogu. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a kromě jiných vedlejších trestů bylo vysloveno, že podle § 47 tr. zák. z r. 1950 propadá celé jeho jmění ve prospěch státu. Oba poškozené národní podniky byly odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud rozhodující v občanskoprávním…