Input:

č. 41/1962 Sb. rozh. tr., Garance

č. 41/1962 Sb. rozh. tr.
Uložení ochranné výchovy mladistvému znamená odnětí nezletilce z výchovy rodičům a jeho zařazení do kolektivní výchovy s přísnějším režimem. Ježto jde o hluboký zásah do práv občanů, lze ochrannou výchovu uložit teprve když jiné, méně intenzivní prostředky výchovy, již nemají naději na úspěch.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 16. února 1962 - 2 To 41/62).
Mladistvý S. a mladistvá L. byli okresním soudem v Jihlavě uznáni vinnými trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. z r. 1950, mladistvý S. dále trestnými činy poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. a) tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. s pokusem trestného činu podvodu podle § 5 odst. 1 a § 249 odst. 1 písm. a) tr. zák. z roku 1950.
Trestných činů se mladiství S. a Z. dopustili v období od 25. října do 4. listopadu 1961, kdy opustili svůj domov, potulovali se, získávali nebo snažili se získávat prostředky ke své obživě nepoctivým způsobem a tropili jiné nepřístojnosti. Okresní soud s odvoláním na ust. § 77 odst. 2 a § 84 odst. 1 písm. b) tr. zák. upustil od potrestání mladistvých, avšak oběma uložil ochrannou výchovu.
Krajský soud v Brně projednal se veřejném zasedání odvolání obou mladistvých, napadený rozsudek, pokud se týká mladistvých S. a Z. podle § 258 odst. 1 písm. c), odst. 2 a § 259 odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku o upuštění od potrestání a ve výroku o ochranné výchově a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v mezích zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle hledisek § 254 odst. 1 tr. ř., avšak neshledal, pokud se týče výroku o vině, nedostatky toho druhu, jež by bylo nutno napravovat. Třeba schválit stanovisko okresního soudu i v tom směru, že uznal na odpovědnost mladistvého S. z hlediska ust. § 5 odst. 1 a § 249 odst. 1 písm. a) tr. zák. z r. 1950 o pokusu podvodu. Uváží-li se obsah výpovědí odsouzeného V., mlad. Z. a svědectví nedospělé K., pak jest jasné, že mlad. S. byl ve věci silně zainteresován, že to byl on, který navrhl výběr peněz ve spořitelně, byl účastnen domluvy, kolik peněz má být vyzvednuto a nedospělou K. do spořitelny doprovázel. Není rozhodným kdo s vkladní knížkou požádal u přepážky o výplatu peněz. Účast mladistvého na věci byla však taková, že jeho trestní odpovědnost za jednání,