Input:

č. 40/1962 Sb. rozh., Garance

č. 40/1962 Sb. rozh.
Postup odvolacího soudu v případě, že ve sporu o zaplacení manka proti více kolektivně hmotně odpovědným zaměstnancům nepodali odvolání všichni žalovaní a že odvolání nepodal ani žalobce.
(Rozhodnutí Městského soudu v Praze z 15. prosince 1960, 11 Co 365/60)
Žalobou o zaplacení manka domáhal se žalující podnik na žalovaných kolektivně hmotně odpovědných zaměstnancích zaplacení částky 12 460,- Kčs.
Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl, přičemž při určení podílů jednotlivých žalovaných postupoval podle § 9 odst. 1 a 4 zák. č. 71/1958 Sb.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že u některých kolektivně hmotně odpovědných žalovaných určil vyšší podíl na náhradě škody, než jak jej určil soud prvního stupně, a to i u těch žalovaných, kteří sami odvolání do rozsudku soudu prvního stupně nepodali a ohledně nichž se žalující podnik sám také neodvolal.
Z odůvodnění:
O postupu soudů v případě, že za vzniklou škodu odpovídá více zaměstnanců, má ustanovení § 6 odst. 2 věta druhá zák. č. 71/1958 Sb. Podle cit. ustanovení rozhodne soud - odchylkou od zásady jinak podle občanského soudního řádu platné, byť i výslovně nevyjádřené, že soud je vázán návrhy stran - bez zřetele na návrhy účastníků.
Jde tu o speciální procesní ustanovení, které má omezenou platnost pro nároky vyvozované ze zák. č. 71/1958 Sb. Neplatí proto pro nároky zda uvedené v plném rozsahu obecné ustanovení občanského soudního řádu. Při výkladu cit. ustanovení nutno pro jeho procesní důsledky vycházet z ustanovení hmotného práva; toto procesní ustanovení je nutno vykládat tak, aby se naplnil účel zák. č. 71/1958 Sb.
Důsledky zásady vyjádřené v cit. ustanovení se netýkají jen ustanovení § 405 o. s. ř., jak bylo vyloženo již ve stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu 1 Ec 41/59, uveř. pod č. 34/59 Sbírky rozhodnutí čs. soudů (srov. i směrnice pléna Nejvyššího soudu z 9. 11. 1961 č. Pls 2/61 uveř. pod č. 64/61 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR) a výroku rozsudku, ale celého řízení o nárocích podle zák. č. 71/1958 Sb., tedy i řízení odvolacího. V duchu zásady jednoty řízení platí také pro odvolací soud zásada, podle níž soud při rozhodování o výši podílů jednotlivých zaměstnanců na náhradu škody není vázán návrhy účastníků a důsledek této zásady se v řízení před tímto soudem musí projevit i v tom, že na žalované zaměstnance je nutno pohlížet tak, že tu tvoří vlastně jedinou stranu, a proto procesní úkony činných žalovaných jsou účinné i pro ostatní žalované, jestliže nejsou činni. Ustanovení § 6 odst. 2 věta druhá zák. č. 71/1958 Sb. je tady vlastně určitou novelizací nejen ust. § 405 o. s. ř., ale i § 178 o. s. ř., která připouštějí, aby soud nepovažoval rozsudek za pravomocný, i když ze žalovaných nepodali někteří odvolání; výjimka § 178 o. s. ř. se takto zužuje, neboť neplatí pro případy, kdy více zaměstnanců se zřetelem k ustanovení § 6 odst. 2 věty druhé cit. zák. musí tvořit jedinou procesní stranu.
Takto změnilo ustanovení § 6 odst. 2 věta druhá cit. zák. procesní postavení všech žalovaných, kteří - vzhledem k tomu, že odvolací návrh se může dotknout všech žalovaných, tedy i těch, kteří odvolání podali a ohledně nichž ani