Input:

č. 39/1964 Sb. rozh., Garance

č. 39/1964 Sb. rozh.
Soud je oprávněn přezkoumávat podmínky pro použití kárných opatření, zejména zda kárné opatření spočívající v dočasném přeřazení na jinou práci na dobu delší než jeden měsíc (srov. čl. 6 písm. e] usnesení IV. všeodborového sjezdu, zák. č. 37/1959 Sb.), resp. v přeřazení zaměstnance na jiné pracovní místo (srov. čl. 6 písm. e] cit usnesení) byly předem projednány závodním výborem ROH.
Naproti tomu nepřísluší soudům přezkoumávat vhodnost (přiměřenost) použitého kárného opatření dočasného přeřazení na jinou práci, stejně jako ostatních kárných opatření; nelze tedy při volbě kteréhokoliv z druhů kárných opatření hovořit o tom, že by použitý druh opatření odporoval zákonu. Tak by tomu bylo jen v případě, že by bylo uloženo takové kárné opatření, které ustanovení § 27 a) zák. č. 67/1958 Sb. (ve znění vyhl. č. 68/1958 Sb.) nezná (např. bylo-li uloženo jako kárné opatření odnětí, resp. snížení prémie) anebo kdyby uložení kárného opatření bylo jinak v rozporu s platnými předpisy (např. přeřazení v práci na dobu přesahující tři měsíce).
Prémie je součástí celkové odměny pracovníka za práci konanou v pracovním poměru a podléhá právnímu režimu, platnému pro mzdu. Splnění nároku na výplatu prémie se může pracovník domáhat i cestou soudního řízení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. března 1964, 2 Cz 16/64).
Návrhem podaným v rozhodčím řízení podle vyhl. č. 184/1959 Ú. l. domáhal se žalobce vyslovení právní neúčinnosti opatření, k nimž došlo na základě rozhodnutí žalovaného podniku z 28. dubna 1962; podle tohoto rozhodnutí bylo žalobci uloženo jako kárné opatření přeřazení v práci na dobu tří roků a odňata kolektivní prémie na dobu tří měsíců; rozhodčí orgán jeho návrhu nevyhověl.
Obvodní soud pro Prahu 10, který rozhodoval ve věci na základě námitek, podaných žalobcem, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalobci uložené opatření jsou v souladu s platnými právními předpisy a jsou vhodná (přiměřená) povaze porušení pracovní povinnosti ze strany žalobce.
Městský soud v Praze po zjištění, že přeřazení v práci a odnětí kolektivní prémie bylo vysloveno kárným opatřením podle pracovního řádu žalovaného podniku, dospěl k závěru, že nejde o nároky vyplývající z pracovního poměru, nýbrž o kárné opatření, o němž je oprávněn rozhodovat ředitel podniku po projednání se závodním výborem ROH, resp. cestou opravného prostředku nejbližší vyšší orgán ROH. Proto žalobu odmítl a věc postoupil OOR v Praze 10.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím městského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Pokud jde o právní povahu opatření, k nimž došlo na základě rozhodnutí žalovaného podniku, nutno od sebe odlišit přeřazení v práci jakožto kárné opatření na straně jedné a odnětí prémie jakožto mzdové opatření na straně druhé.
Uložení kárných opatření, tedy i přeřazení na jinou práci až na dobu tří měsíců, se opírá o ustanovení § 27 a) zák. č. 67/1958 Sb. (srov. i § 33 vyhl. č. 68/1958 Sb.) a v konkrétním případě i o pracovní řád žalovaného podniku. Zákon č. 67/1958 Sb. i pracovní řád vymezují taxativním způsobem druhy přípustných kárných opatření,jakož i podmínky pro jejich použití; jsou jimi: důtka,