č. 39/1961 Sb. rozh. tr., Garance
č. 39/1961 Sb. rozh. tr.
Zavazuje-li § 2 odst. 7 tr. ř. orgány činné v trestním řízení, aby shromažďovaly důkazy z úřední povinnosti, a vyslovuje-li zásadu, že doznání obžalovaného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a ověřit všechny okolnosti případu, je také povinností soudu, aby takto postupoval, zejména když mezi jednotlivými procesními materiály jsou podstatné rozpory a obžalovaný, který se doznal, je osobou s psychopatickým založením, tedy takovou osobou, jejíž výpověď je nutno zvlášť pečlivě ověřit.
U recidivistů se nelze spokojit s pouhým výpisem z trestního rejstříku, ale nutno opatřit spisy o předchozích odsouzeních, nezbytné pro hodnocení osoby pachatele a jeho jednání i pro úvahy o možnosti nápravy obžalovaného.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. března 1961 - 4 Tz 12/61)
Lidový soud v Semilech uznal obžalovaného vinným mimo jiné trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 1 tr. zák., spáchaným tím, že obžalovaný po řadu měsíců neplnil vyživovací povinnost vůči nedospělé dceři Věře, ačkoliv má tuto povinnost určenu bývalým lidovým soudem v Rumburku ve výši 100 Kčs měsíčně, a do konce května 1960 dlužil na výživném 2800 Kčs, dále uznal lidový soud obžalovaného vinným trestným činem příživnictví podle § 188a tr. zák. spáchaným tím, že obžalovaný od konce února 1960 do 5. dubna 1960 nepracoval, dal se živit, ač práce schopen, svou manželkou a jejími příbuznými. Konečně jej uznal rovněž vinným trestným činem podvodu podle § 249 odst. 1 tr. zák., protože si obžalovaný v listopadu 1959 v Horní Suché, okr. Karviná, vypůjčil od F. jednu košili a 100 Kčs s tím, že ihned po příjezdu domů peníze i košili vrátí, avšak do konce června 1960 toto nevrátil a poškodil tak jmenovaného asi o 150 Kčs.
Krajský soud v Hradci Králové v části shora uvedené ponechal rozsudek lidového soudu nedotčený a uložil obžalovanému podle § 188a za použití § 22 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnáct) měsíců nepodmíněně.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek krajského i lidového soudu ve výroku o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu a vrátil věc okresnímu soudu v Semilech, aby v mezích zrušení o věci znova jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona, kromě jiného vytýkal, že byl porušen zákon v ustanovení § 2, odst. 7 tr. ř., když krajský soud na základě odvolání obžalovaného nezjistil takovou pro rozhodování podstatnou okolnost, jako rozsah trestné činnosti zanedbání povinné výživy podle § 210 odst. 1 tr. zák. a že si soud při hodnocení osoby pachatele a možnosti jeho nápravy neopatřil trestní spisy o předchozích odsouzeních obžalovaného a nakonec, že nehodnotil při úvahách o míře zavinění prokázaně psychopatickou osobnost obžalovaného.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 293 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k těmto závěrům:
Jak z procesního materiálu vyplývá, došel lidový soud k závěru, že obžalovaný "po řadu měsíců" neplnil vyživovací povinnost a že do konce května 1960…
