Input:

č. 38/1966 Sb. rozh. tr., Garance

č. 38/1966 Sb. rozh. tr.
Uplatní-li poškozený v trestním řízení nárok na odškodnění za bolestné, nedosahující v úhrnném zhodnocení ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. alespoň 30 bodů, postupuje soud podle analogie § 44 odst. 3 a § 206 odst. 4 tr. ř. a usnesením v němž odkáže na cit. vyhlášku, rozhodne, že uplatnění tohoto nároku se nepřipouští.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. května 1966 - 5 Tz 17/66.)
Rozsudkem okresního soudu v Semilech se sídlem v Jilemnici ze dne 11. listopadu 1965 sp. zn. 1 T 269/65 byla obviněná J M uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. spáchaným tím, že dne 25. 9. 1965 udeřila občanku R Ch a způsobila jí pohmoždění mezičlánkového kloubu druhého prstu pravé ruky. Týmž rozsudkem byla obviněné uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené R částku 150,- Kčs.
Odvolání obviněné proti tomuto rozsudku krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. prosince 1965 sp. zn. 1 To 397/65 zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud ke stížnosti generálního prokurátora zrušil usnesení krajského soudu v té části, pokud byl ponechán nedotčen rozsudek okresního soudu ve výroku o přiznání náhrady škody poškozené v částce 150,- Kčs a zároveň zrušil i rozsudek okresního soudu ohledně tohoto výroku.
Z odůvodnění:
Výrok rozsudku okresního soudu, jímž byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené částku 150,- Kčs jako náhradu za bolest,