Input:

č. 38/1959 Sb. rozh. tr., Garance

č. 38/1959 Sb. rozh. tr.
Vzdálenější stadia uskutečňování trestního činu v poměru ke stadiu bližšímu dokonání trestného činu jsou v poměru subsidiarity, přičemž ustanovení o pokusu zahrnuje přípravné jednání a v dokonaném činu je zahrnut pokus i přípravné jednání, proto v případě téhož předmětu útoku, jsou-li dány objektivní a subjektivní spojistosti (totožnost oběti), jde o jeden trestný čin.
Vraždou spáchanou opětovně [§ 216 odst. 1,2 písm. a) tr. zák.) je opakování trestného činu vraždy nebo pokusu vraždy a použití uvedené kvalifikace předpokládá, že pachatel byl již pro předchozí vraždu nebo pokus vraždy odsouzen, nebo že předmětem trestního stíhání jsou dvě nebo více vražd, resp. pokusy vražd, popřípadě jeden nebo více pokusů a jeden nebo více dokonaných trestných činů vražd.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. června 1959, 2 Tz 14/59.)
Obžalovaný v roce 1957 v České Třebové dával do jídla a nápojů své nemocné manželce větší množství léků v úmyslu ji usmrtit a tak docílit úplné volnosti ve vztazích k M. Š., s níž udržoval známost. K výsledku však nedošlo jednak proto, že dávka léků nedosáhla smrtícího účinku, jednak proto, že manželka ve třech případech odmítla požít předložené nápoje i jídlo. Dne 22. července 1958 podal obžalovaný manželce smrtící dávku arzénu a tím jí přivodil smrt.
Lidový soud v Ústí nad Orlicí uznal obžalovaného vinným jednak pokusem trestného činu vraždy podle § 5 odst. 1, § 216 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem vraždy podle § 216 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.
Krajský soud v Pardubicích k odvolání prokurátora a obžalovaného zrušil rozsudek lidového soudu ve výroku o vině a trestu a uznal obžalovaného vinným trestným činem vraždy podle § 216 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. a uložil mu stejné tresty jako lidový soud.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil porušení zákona v ustanovení § 216 odst. 2 písm. a) tr. zák., rozsudek krajského soudu v celém rozsahu zrušil a krajskému soudu v Pardubicích nařídil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona generálního prokurátora napadá právní posouzení a nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že obžalovaný ve svém jednání proti manželce pokračoval po celý rok 1957 i začátkem roku 1958, neboť toto tvrzení nemá prý oporu ve spisech. Uvádí, že podle provedených důkazů jednal obžalovaný ve vraženém úmyslu proti své manželce v roce 1957 v období od dubna do srpna téhož roku a v roce 1958 se dopustil pouze jediného útoku a to dne 22. července 1958, kdy podal své manželce • smrtící dávku arzénu. Stížnost má sice za to, že lidový soud posoudil jednání obžalovaného správně, když 4 pokusy vraždy kvalifikoval jako jediný trestný čin pokusu vraždy podle § 5 odst. 1, § 216 odst. 1 tr. zák., neboť v daném případě šlo o pokračování v trestném činu a u všech skutků byla objektivní i subjektivní spojitost a obžalovaný měl po uvedenou dobu v úmyslu spáchat týž trestný čin, útoky byly namířeny proti témuž předmětu útoku byly spáchány na témže místě a stejným způsobem. Za správné považuje rovněž, že lidový soud kvalifikoval jednání obžalovaného též podle odstavce druhého písm. c) § 216 tr. zák.