Input:

č. 37/1968 Sb. rozh. tr., Garance

č. 37/1968 Sb. rozh. tr.
I. Trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. b) tr. zák. je dokonán teprve způsobením škody na takovém majetku zejména tím, že pachatel svým jednáním způsobí zánik možnosti, aby socialistická organizace účinně uplatnila, vymohla nebo dosáhla uspokojení pohledávky.
Je-li nekalým jednáním pachatele pouze oddáleno uplatnění, vymáhání nebo uspokojení pohledávky socialistické organizace, aniž by tato práva organizace byla zmařena, může být čin pokusem nebo přípravou k trestnému činu poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 8 odst. 1, § 136 odst. 1 písm. b) tr. zák.
II. Zakrývá-li pachatel nekalým jednáním odhalení manka, tedy škody, která vznikla předtím, než přistoupil k nekalému jednání, není možno považovat manko za škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví ve smyslu § 136 odst. 1 písm. b) tr. zák., protože škoda není následkem jednání, uvedeného v tomto zákonném ustanovení.
III. Přichází-li při stanovení náhrady škody způsobené trestným činem v úvahu rozhodování podle § 172 a násl. zák. práce, je třeba míti na zřeteli, že nárok poškozeného měl být uspokojen do tří dnů ode dne, kdy poškozený požádal o uspokojení (§ 254 odst. 2 zák. práce); jinak je obviněný v prodlení a poškozený může tedy žádat, aby mu nahradil vedle škody od čtvrtého dne i úroky z prodlení ve výši 3 procent.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 5. prosince 1967, 4 Tz 97/67.)
Rozsudkem okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. ledna 1967 sp. zn. 3 T 515/66 byl obviněný uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), c) tr. zák. a trestným činem poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Za to byl odsouzen podle § 132 odst. 2 tr. zák. s použitím § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody a podle § 49 tr. zák. k zákazu činnosti ve funkci vedoucího v socialistickém obchodě. Pro výkon trestu odnětí svobody byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. do první nápravně výchovné skupiny. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla vyslovena povinnost obviněného nahradit Jednotě LSD škodu v částce 43 000 Kčs. S dalším nárokem byl poškozený odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění uvedených v rozsudku se obviněný trestných činů dopustil tím, že: 1. pro potřebu svou a své rodiny si bral z tržeb pravidelně peněžní částky, jimiž si zajišťoval vedlejší zdroj příjmů. Celkem odcizil z majetku LSD Jednota nejméně 27 000 Kčs; 2. věděl o dalším manku v prodejně v částce asi 16 000 Kčs, které zakrýval účetními machinacemi, zejména zatajováním faktur a dodacího listu a vyžádáním nepodloženého zpětného dodacího listu, aby manko nemohlo být vyčísleno a úhrada na něm vymáhána.
Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání. Z podnětu tohoto odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. února 1967 sp. zn. 4 To 33/67 napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody doplněn tak, že obviněný byl uznán povinným zaplatit LSD Jednota 3 % úroky z prodlení od 6. ledna 1967 do zaplacení z přiznané částky 43 000 Kčs. V