Input:

č. 37/1959 Sb. rozh. tr., Garance

č. 37/1959 Sb. rozh. tr.
Příčinou celé řady případů automobilových neštěstí, které mají za následek ztráty na životech i majetku, je neodpovědný výkon obsluhy v pohostinství, která podává řidičům motorových vozidel alkohol pod jehož vlivem k haváriím dochází. V zájmu boje proti alkoholismu v dopravě je nutné v konkrétních případech a s přihlédnutím ke všem ostatním okolnostem, vyjádřit vysoký stupeň nebezpečnosti takového jednání pro společnost jak v trestu hlavním tak i v trestu vedlejším, jako je zákaz činnosti v pohostinských podnicích popř. vhodné uveřejnění rozsudku.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. června 1959, 1 Tz 24/59.)
Obžalovaný jehož manželka je vedoucí pohostinství, a který byl již 23. června 1958 odsouzen pro trestné činy spáchané dne 21. ledna 1958 a 12. března 1958 tím, že podával alkoholické nápoje řidičům motorových vozidel, o nichž věděl, že budou pokračovat v jízdě a opět dne 12. 8. 1958 ve Vysoké, okres Příbram, naléval alkoholické nápoje motoristům, ačkoli věděl, že tito budou na motocyklech pokračovat v jízdě a v důsledku podnapilosti došlo k havárií jednoho motocyklisty.
Lidový soud v Příbrami uznal obžalovaného rozsudkem z 24. ledna 1959 pro posléze uvedený skutek vinným trestným činem pomocí k trestnému činu opilství podle § 7 odst. 2, § 187 odst. 2 tr. zák. a odsoudil ho k dodatkovému trestu odnětí svobody na 1 měsíc nepodmíněně a trestům vedlejším a to k rozsudku ze dne 23. 6. 1958.
Krajský soud v Praze při rozhodování o odvolání obžalováného do rozsudku ze dne 24. ledna 1959 poukázal ve svém rozhodnutí na to, že lidový soud při rozhodování o trestu, jestliže použil ustanovení § 22 odst. 2 tr. zák. a uložil trest dodatkový, nepostupoval správně, neboť obžalovaný tohoto souzeného trestného činu se nedopustil dříve, než byl první stolicí vyhlášen odsuzující rozsudek v předešlé věci. Vyslovil, že nejde o trest dodatkový, ovšem vzhledem k tomu, že odvolání podal toliko obžalovaný, nemohl pochybení lidového soudu napravit a proto odvolání zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro zrušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 22 odst. 2, § 17 písm. b), c), § 19 odst. 1 a § 51 odst. 2 písm. a), b) tr. zák.
Oba rozsudky ve výroku o trestu zrušil a lidovému soudu v Příbrami uložil, aby v rozsahu zrušení věc projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, že trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce je v očividném nepoměru ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost a v žádném směru neodpovídá hlediskům uvedeným v § 17 tr. zák. Přitom poukazuje na to, že obžalovaný byl již jednou trestán pro stejnou trestnou činnost, ovšem nebylo to pro něj dostatečným ponaučením a znovu se stejné trestné činnosti dopustil. Současně stížnost namítá, že v souvislosti s opakováním trestné činnosti obžalovaným bylo namístě, aby lidový soud vyslovil vedlejší trest zákaz činnosti v podnicích, kde se podávají alkoholické nápoje.
Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem je důvodná.
Jak již správně krajský soud ve svém rozhodnutí rozvedl, obžalovaný se druhé trestné činnosti podávání alkoholických nápojů řidičům motorových vozidel, o