č. 36/1968 Sb. rozh., Garance

Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení byla provedena úprava invalidního důchodu navrhovatele podle § 56 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb. po zjištění, že navrhovateli je vyplácen z NSR důchod za válečné poškození ve výši 45 DM měsíčně, tj. ve výši 159,88 Kčs; o tuto částku byl důchod navrhovatele snížen. Současně bylo použito ustanovení § 52 odst. 2 cit. zák., podle něhož byl navrhovateli srážen přeplatek na důchodu takto vzniklý ve výši 160 Kčs měsíčně s účinností od 10. 12. 1964, a to se zřetelem k tomu, že navrhovatel neohlásil přiznání cizozemského důchodu.

Krajský soud v Plzni potvrdil rozhodnutí odpůrce. V odůvodnění svého rozhodnutí zaujal v otázce výkladu § 56 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb. stanovisko, podle něhož dávka, poskytovaná navrhovateli z ciziny, je důchodem ve smyslu § 56 odst. 3 cit. zák. Na této vlastnosti poskytované dávky, která je vyplácena pravidelně měsíčně, nemůže nic změnit skutečnost, že podle rozhodnutí o jejím přiznání jde o dávku dobrovolnou. Jde o dávku, která podle obsahu rozhodnutí o jejím přiznání je dávkou ze sociálního zabezpečení obětí války ("Kriegsopferversorgung"), tedy dávkou ze sociálního zabezpečení ve smyslu citovaného ustanovení; a protože navrhovatel je poživatelem invalidního důchodu, je nutno použít ustanovení § 56 odst. 3 cit. zák. Ve výkladu § 52 odst. 2 cit. zák. dospěl pak soud k závěru, že krácení důchodu navrhovatele ve smyslu § 56 odst. 3 cit. zák. bylo na místě již od okamžiku, kdy nastal souběh nároků na důchody ve smyslu tohoto ustanovení; podle této úvahy určil také dobu počátku této povinnosti shodně s odpůrcem dnem 1. 12. 1964 bez ohledu na to, že cizozemská dávka byla navrhovateli přiznána zpětně ke dni 1. 12. 1964 rozhodnutím ze dne 6. 12. 1965.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnost pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil.

Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny…