č. 36/1963 Sb. rozh. tr., Garance
č. 36/1963 Sb. rozh. tr.
Závěr, že trestný čin byl spáchán za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby a současně uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici vyšší trestní sazby s poukazem na výjimečné okolnosti případu ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák. se vzájemně logicky vylučují vzhledem k ustanovení § 88 tr. zák.
Výjimečné okolnosti případu ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák. se rozumí takové okolnosti, které spoluurčují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (se zřetelem na § 3 odst. 4 tr. zák.), na rozdíl od mimořádných poměrů pachatele uvedených rovněž v § 40 odst. 1 tr. zák. jako další důvod mimořádného snížení trestu odnětí svobody. Pod mimořádné poměry pachatele nutno podřadit ty okolnosti, které nemají přímý vztah k spáchanému trestnému činu a které proto nebudou hodnoceny z hlediska stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost (např. rodiné poměry pachatele, jeho zdravotní stav apod.).
Kde trestní zákon ve zvláštní části nedovoluje uložit trest nápravného opatření, je uložení tohoto trestu nepřípustné i tehdy, kdyby soud ve smyslu ustanovení § 40 tr. zák. shledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby zákonem stanovené.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. března 1963 - 7 Tz 6/63)
Rozsudkem okresního soudu v Novém Jičíně byli obžalovaní U., P. a CH. uznáni vinnými trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se jako spolupachatelé dopustili tím, že dne 8. července 1962 vylomili vrata do dvorku domu R. s úmyslem vykonat násilí na Z. a když ho nedostihli, rozbili okna a skleněné výplně dveří obytného domu. Obžalovanému U byl za to uložen podle § 238 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok, obžalovaným P. a Ch. podle téhož ustanovení za použití § 40 tr. zák. s přihlédnutím k §§ 43 a 44 tr. zák. trest nápravného opatření a to prvému v trvání 6 měsíců se srážkou 20 procent z odměny náležející mu za práci, druhému 3 měsíce s toutéž srážkou.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu uvedený rozsudek jako nezákonný ve výroku o trestu, pokud se týče obžalovaných P. Ch, zrušil a okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal, aby tuto trestní věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. podal stížnost pro porušení zákona, v níž dokazoval, že okresní soud tím, že obžalovaným uložil podle § 43 odst. 1 tr. zák. a za použití ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. trest nápravného opatření, porušil zákon.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1, 2 tr. ř. na podkladě stížností pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a to v rozsahu, týkajícího se obžalovaných P. a CH. a shledal, že zákon porušen byl.
Skutková zjištění okresního soudu jsou správná, neboť mají plnou oporu ve výsledcích vyšetřevání. Okresní soud z nich vyvodil i správné právní závěry o vině. Zákon byl však porušen ve výroku o trestu týkající se obžalovaných P. a Ch.
Podle § 43 odst. 1 tr. zák. trest nápravného opatření může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní…
