Input:

č. 36/1961 Sb. rozh. tr., Garance

č. 36/1961 Sb. rozh. tr.
U příslušníka dělnické třídy, který se poprvé dopustil trestného jednání a vedl řádný život pracujícího člověka s kladným postojem k lidově demokratickému zřízení, nelze mechanicky, jen z vnější formy jeho jednání, kdyby dosahovalo charakteru hrubé neslušnosti nebo výtržnosti usuzovat, že je motivované jeho zjevnou neúctou ke společnosti. Motiv nutno zjišťovat v souvislosti s třídním a osobním profilem pachatele, s jeho chováním vůči ostatním členům společnosti (na pracovišti, v místě bydliště apod.) a činem, kterého se dopustil.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. května 1961 - 3 Tz 13/59)
Lidový soud v Litoměřicích uznal obžalované A i B vinnými trestným činem výtržnictví podle § 188b tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil je k trestu odnětí svobody, a to A v trvání 6 měsíců, B v trvání měsíců nepodmíněně. Podle § 244 odst. 2 a 4 tr. ř. uznal oba povinnými nahradit poškozeným škodu způsobenou trestným činem.
Krajský soud v Ústí n. L. k odvolání obžalovaného A zrušil napadený rozsudek ve výroku o nepodmíněnosti trestu odnětí svobody a obžalovanému povolil podmíněný odklad výkonu trestu na zkušební dobu 2 roků. Odvolání obžalovaného B do výroku o vině a trestu zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon, a to především v ustanovení § 188b tr. zák. Krajský soud stejně jako lidový soud v Litoměřicích spatřoval tento trestný čin v tom, že obžalovaní se činu dopustili na veřejném místě za přítomnosti značného počtu občanů, mezi nimiž prý svým jednáním způsobili značné rozhořčení, dále v tom, že napadli pokojné občany, kteří k jejich jednání nedali podnět, a že A jako mladistvý napadl občana věkově daleko staršího. To podle názoru krajského soudu svědčí o zjevné neúctě obou obžalovaných ke společnosti. Svědčí to prý o tom, že obžalovaní jsou neukáznění a nechtějí respektovat oprávněné zájmy spoluobčanů a obžalovaný B prý se projevil zvlášť jako osoba se silným sklonem k násilnému a výtržnickému jednání. V tom směru jsou tyto závěry krajského soudu i v rozporu s výsledky dokazování.
Skutečnost, že jednání obžalovaných se odehrálo na veřejném místě za přítomnosti většího počtu lidí není rozhodující pro posouzení, zda šlo o výtržnictví či nikoliv. K naplnění trestného činu výtržnictví jest třeba, aby hrubou neslušností nebo výtržností pachatele, svědčícími o jeho zjevné neúctě vůči společnosti, bylo způsobeno veřejné pohoršení. Při tom pojem "způsobení veřejného pohoršení" není možno ztotožňovat s pojmem "veřejně", jak je uveden v ustanovení § 76 odst. 3 tr. zák. Veřejné pohoršení může býti z hlediska trestného činu výtržnictví vzbuzeno nejen bezprostředně u osob, které jsou přítomni jednání obžalovaných, ale i po určitém časovém odstupu po jednání, když toto jednání se stalo známým dalším osobám, které se nad tímto počínáním pohoršují. To znamená, že je třeba zjišťovat, zda jednáním obžalovaných bylo takové veřejné pohoršení vzbuzeno v konkrétním případě. To z výsledků dokazování provedeného