Input:

č. 36/1961 Sb. rozh., Garance

č. 36/1961 Sb. rozh.
Jaké důsledky má porušení bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnance a ze strany podniku v případě škody způsobené pracovním úrazem.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 23. února 1961, 11 Co 106/61.)
Obvodní soud pro Prahu 2 uznal žalobní nárok, který žalobce uplatnil z důvodu náhrady škody z pracovního úrazu, co do základu opodstatněn jednou polovinou.
Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu první stolice tak, že vyslovil, že žalobcův nárok je co do základu po právu čtyřmi pětinami.
Odůvodnění:
Proti rozsudku se odvolávají oba účastníci; žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, žalobce naopak žádá, aby žalobní nárok byl uznán cele co do základu opodstatněným.
K odvolání žalovaného:
Obrana žalovaného vychází z názoru, že podnik je zcela zproštěn odpovědnosti, ježto k úrazu nemohlo vůbec dojít, kdyby žalobce nebyl sám porušil bezpečnostní předpisy, přes to, že ani žalovaný podnik neučinil vše, co platné bezpečnostní předpisy požadovaly, a namítá dále, že porušení bezpečnostních předpisů ze strany podniku nebylo v příčinné souvislosti s úrazem.
Uvedený názor odvolatelův je zcela nesprávný a svědčí o zásadním nepochopení základních zásad a pojetí odpovědnosti za pracovní úrazy, jak je upravena zákonem čís. 58/1956 Sb. Kdyby tento názor měl být správný, pak by ustanovení § 3 cit. zák., podle něhož odpovídá provozovatel i při porušení bezpečnostních předpisů ze strany poškozeného, nemělo vůbec význam. Vždyť v těchto případech dochází k úrazu právě jen proto, že poškozený porušil bezpečnostní předpis a přesto je i v těchto případech podle zákona částečně odpovědným také provozovatel, a to dokonce i v těch případech, kdy na jeho straně vůbec nedošlo k porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Je to důsledkem toho, že odpovědnost provozovatele za škodu, způsobenou pracovním úrazem, je vybudována na zásadě odpovědnosti objektivní, tedy nikoliv na zásadě odpovědnosti za vinu, což má zabránit tomu, aby se riziko práce přenášelo na pracující. Důležitost a správnost této zásady je potvrzována tím, že je zdůrazňována i ve směrnici pro příští úpravu odškodnění pracovních úrazů, obsažené v usnesení ÚV KSČ k dalšímu upevňování socialistické zákonnosti a zlidovění soudnictví ze zasedání ve dnech 7. a 8. prosince 1960.
Nemůže tedy porušení bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnance být samo o sobě důvodem k tomu, že provozovatel se zcela zprostí odpovědnosti za škodu, způsobenou úrazem. Tomu je tak jen v případě, že škoda byla způsobena výhradně porušením bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnance. I když takovéto vymezení není zcela přesné, vzhledem k tomu, že mluvit k výhradném zavinění na jedné straně má smysl jen tam, kde se počítá i se zaviněním na straně druhé, která však v tomto případě odpovídá i bez zavinění, nemůže v daném případě úplné zproštění odpovědnosti žalovaného podniku přicházet vůbec v úvahu již proto, že i na jeho straně zcela nepochybně došlo k porušení bezpečnostních předpisů, takže jej stíhá zavinění.
Žalovaný podnik to ani nepopírá, namítá jen, že toto porušení není v příčinné souvislosti s úrazem. I v tomto směru jsou však jeho závěry zcela pochybené. Nelze přece mít nejmenší pochybnosti o tom,