Input:

č. 36/1960 Sb. rozh. tr., Garance

č. 36/1960 Sb. rozh. tr.
Z ustanovení § 223 tr. zák. plyne, že trestného činu rvačky se dopouští nikoliv ten, kdo se brání útoku byť i více útočníků, nýbrž ten, kdo se účastní rvačky za účelem úmyslného ohrožení života nebo zdraví jiného. Úmysl pachatelů se vztahuje jak k účasti na zápasu, tak i k ohrožení života nebo zdraví jiného. Jestliže obžalovaný napomenul neukázněné občany, aby se slušně chovali, nebyl povinen trpět útoky vůči své osobě, zejména byl-li útočník ozbrojen. Jestliže byl napaden, nelze ho proto vzhledem k nedostatku zavinění považovat za účastníka rvačky ve smyslu § 223 odst. 1 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. února 1960 - 5 Tz 10/60.)
Obžaloba kladla obžalovanému za vinu, že se rval společně s dalšími osobami, přičemž jeden z účastníků rvačky utrpěl lehčí zranění na levé ruce a dalšímu byl rozříznut plášť na rameně, tedy, že spolu s dalšími osobami ohrozil život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastnil rvačky.
Lidový soud v Karviné obžalovaného F. uznal vinným trestným činem rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho k trestu nápravného opatření na 5 měsíců se srážkou 15 % ze mzdy, beze změny zaměstnání.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu podle § 242 písm. b) tr. ř. obžalovaného F. zprostil obžaloby pro trestný čin rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění:
Trestného činu se podle zjištění lidového soudu dopustil obžalovaný F. tím, že na jedné straně on sám a jeho syn (spoluobžalovaný) A. a mladistvý B., na druhé straně G. a J. se dne 12. 2. 1959 kolem 19. hodiny v Karviné VI u hostince zv. "Kahanec" navzájem napadli, přičemž utrpěl G. lehčí zranění na levé ruce a dalšímu občanu R. byl rozříznut plášť na rameně.
Proti tomuto rozsudku podal předseda Nejvyššího soudu ohledně obžalovaného F. stížnost pro porušení zákona, v níž dovozuje, že lidový soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a nepřihlížel ke všem okolnostem případu, což mělo za následek nesprávné uznání viny trestným činem rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák. Spatřuje proto porušení zákona jak v tomto ustanovení, tak i v ustanovení § 2 odst. 8 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 293 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle ustanovení § 2 odst. 8 tr. ř. hodnocení důkazů soudem se děje podle vnitřního přesvědčení soudců, založeného na pečlivému uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Trestného činu rvačky podle § 223 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky dvou nebo více osob.
Lidový soud v obou směrech nepostupoval důsledně.
Zjistil sice správně, že obžalovaný F. byl napaden G. poté, co tohoto napomínal, aby se svým druhem J. netloukli a nepoškozovali nádoby na odpadky, že tak jako odrážel za pomoci svého syna A. první útok G., který ho napadl pěstí, odrážel i druhý útok,