Input:

č. 34/1962 Sb. rozh., Garance

č. 34/1962 Sb. rozh.
Vstoupil-li prokurátor do řízení, je ke klidu řízení u soudu druhého stupně třeba výslovného souhlasu prokurátora.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. října 1961, 2 Cz 95/61)
V řízení vedeném v roce 1952 u lidového soudu civilního v Praze se domáhal žalobce, aby bylo rozhodnuto, že je vůči němu bezúčinná koupě domu uzavřená na jméno žalované a že je oprávněn uspokojit svoji pohledávku, jež mu přísluší podle vykonatelného rozsudku lidového soudu civilního v Praze proti manželu žalované ve výši 367 068,60 Kčs s přísl. z tohoto domu. Dále se domáhal toho, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu částku 367 068,60 Kčs st. měny s 21/2 % úroky z prodlení od podání žaloby a nahradit náklady řízení.
Rozsudkem lidového soudu civilního v Praze byla žalovaná uznána povinnou trpět uspokojení pohledávky žalobce ve výši 12 968,90 Kčs s přísl. ze shora uvedeného domu, jehož koupě žalovanou byla vůči žalobci prohlášena za bezúčinnou. Současně byla uznána povinnou zaplatit mu částku 354 099,90 Kčs st. měny s přísl. Jinak byla žaloba zamítnuta.
K odvolání žalované zařídil krajský soud ústní odvolací jednání na 28. dubna 1953 a vyrozuměl o něm i krajského prokurátora. Ten se k tomuto jednání dostavil a přednesl, že proti žalované je podezření z trestného činu a navrhoval, aby bylo řízení z tohoto důvodu přerušeno. Odvolací soud tomuto návrhu vyhověl a jednání přerušil podle § 70 odst. 2 o. s. ř. Další odvolací řízení bylo nařízeno na 21. července 1954; k tomuto jednání se prokurátor nedostavil, ač byl řádně obeslán, a žalobce i žalovaná prohlásili, že ponechávají řízení v klidu.
Žalobce navrhl potom 11. ledna 1961, aby v řízení bylo pokračováno.
Městský soud v Praze návrh na pokračování řízení usnesení zamítl. Městský soud se v odůvodnění tohoto rozhodnutí postavil na stanovisko, že i když se prokurátor nevyjádřil, zda souhlasí s klidem řízení, jsou splněny podmínky § 421 odst. 1 o. s. ř., ježto se nedostavil k neřízenému ústnímu jednání, takže nutno jeho souhlas předpokládat. Zůstalo tedy řízení při ústním odvolacím jednání 21. července 1954 v klidu a poněvadž návrh na pokračování nebyl podán do jednoho roku řízení zaniklo a nelze v něm již pokračovat.
Nejvyšší soud vyslovil ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto usnesením