č. 33/1954 Sb. rozh. tr., Garance

Obviněná, když se vracela domů z nákupu, sešla s cesty na nechráněné pole komunálního zahradnického podniku, kde odcizila zeleninu, kterou zasunula do nákupní tašky a odnesla si ji domů.

Lidový soud v Aši, vycházeje ze zjištění, že obviněná odcizila s pole komunálního podniku devět kusů květáku a čtyři hlávky zelí, uznal ji vinnou trestným činem rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsoudil ji k trestu nápravného opatření na jeden měsíc beze změny zaměstnání a se srážkou jedné desetiny odměny za práci ve prospěch státu. Svoje rozhodnutí lidový soud odůvodnil tím, že jednání obviněné, jímž odcizila zeleninu za 20 Kčs, zakládá skutkovou podstatu trestného činu rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák., protože »šlo o jednání pro společnost značně nebezpečné, když rozkrádala majetek národní, který slouží veškerému pracujícímu lidu a jest určen k zvyšování jeho blahobytu a který z toho důvodu musí být obzvláště chráněn proti jakémukoliv rozkrádání a poškozování.«

Krajský soud k odvolání obviněné zrušil napadený rozsudek a lidovému soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nalézací soud uznal odvolatelku vinnou trestným činem rozkrádání národního majetku, jehož se dopustila tím, že odcizila na poli komunálního podniku zeleninu v ceně asi 20 Kčs. Tento skutkový závěr prvého soudu však neodpovídá provedeným důkazům, jimiž bylo bezpečně prokázáno, že odvolatelka odcizila nejvýše pět kusů květáku v ceně asi 7,50 Kčs.

Je nepochybné, že zjištěné jednání odvolatelky, i když šlo o odcizení jen pěti kusů květáku v ceně 7,50 Kčs, vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť předmětem krádeže zde byl majetek komunálního podniku, tedy majetek národní, což odvolatelka, jak sama doznala, věděla. Toto však samo o sobě nestačí k závěru, že odvolatelka spáchala trestný čin rozkrádání národního majetku. Vzhledem k ustanovení § 2 tr. zák. je k naplnění pojmu trestného činu nezbytně třeba, aby jednání, které jinak vykazuje znaky určité skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona, bylo také pro společnost nebezpečné. Nalézací soud v souzeném případě si byl této náležitosti sice vědom, avšak pojem nebezpečnosti činu pro společnost si nesprávně vyložil a učinil v tomto směru závěry, které nejsou podloženy skutkovým zjištěním. V napadeném rozsudku totiž soud první stolice uvádí, že jednání odvolatelky je společensky »značně« nebezpečné, neboť rozkrádala národní majetek, který slouží veškerému pracujícímu lidu a jest určen k zvyšování jeho blahobytu a který z toho důvodu právě musí být obzvláště chráněn proti jakémukoliv rozkrádání a poškozování. Z tohoto odůvodnění společenské nebezpečnosti souzeného jednání je zřejmé, že soud první stolice otázku společenské nebezpečnosti trestného…