Input:

č. 32/1964 Sb. rozh. tr., Garance

č. 32/1964 Sb. rozh. tr.
I. Omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. mohou směřovat pouze k tomu, aby se podmíněně odsouzený zbavil návyků, které byly příčinou nebo podmínkou trestného činu, případně, aby takové jednání omezil. Takováto omezení proto nesmí mít takovou povahu, že se jimi v podstatě nahrazuje trest zákazu činnosti. Zákon sice blíže tato omezení nestanoví, avšak tak jako je na jedné straně zřejmé, že taková omezení nesmějí záležet v tom, aby podmíněně odsouzený něco konal (s jednou výjimkou náhrady škody), nelze na druhé straně vyslovit zákaz nějakého konání absolutně.
Při úvahách o tom, jaká omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák. mají být pachateli trestného činu uložena, musí soud mít na zřeteli též, aby uložená omezení bylo možno kontrolovat nejen soudem, ale i společenskými organizacemi, orgány národního výboru, orgány bezpečnosti, občany apod.
II. Ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. nepřipouští, aby v průběhu zkušební doby mohl soud vyslovit, že se podmíněně odsouzený osvědčil ve zkušební době. Takovéto rozhodnutí může soud učinit až po uplynutí celé zkušební doby.
V průběhu zkušební doby může soud pouze vyslovit, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 3. 1963 - 7 Tz 20/64)
Okresní soud v Šumperku rozsudkem z 8. 6. 1962 sp. zn. 3 T 97/62 uložil obžalovanému za trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. podmíněný trest odnětí svobody s tím, že se obžalovanému zakazuje požívat jakékoli alkoholické nápoje jako podmínka jeho osvědčení se ve zkušební době.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona ruší tento rozsudek ve výroku podle § 59 odst. 2 tr. zák. a sám vyslovil, že se obžalovanému ukládá, aby se ve zkušební době zdržel nadměrného požívání alkoholických nápojů zejména v hostincích a na jiných veřejných místech.
Z odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 6. 1962 sp. zn., 3 T 97/62 byl obžalovaný uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b), odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 21. 3. 1962 v podnapilém stavu v hostinci v obci R. hrubě urazil tajemníka MNV a vyhrožoval mu ublížením na zdraví a zabitím pro výkon jeho funkce a stejně tak postupoval i vůči členů PSVB, když tento orgán vůči obžalovanému v hostinci zakročoval.
Za to byl obžalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, který byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen se stanovením zkušební doby na 3 roky. Současně bylo ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 tr. zák. vysloveno jako podmínka osvědčení se, že se obžalovanému zakazuje požívat jakékoliv alkoholické nápoje.
Proti tomuto rozsudku podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, ve které vytýká, že pokud jím bylo obžalovanému jako podmínka osvědčení se uloženo, že nesmí požívat jakékoliv alkoholické nápoje, byl porušen zákon v ustanovení § 59 odst. 2 tr. zák.
V této souvislosti napadl předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona i usnesení téhož soudu ze dne 23. 9. 1963 sp. zn. 3 T 97/62, jímž bylo rozhodnuto, že se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, s tím, že v