Input:

č. 32/1962 Sb. rozh. tr., Garance

č. 32/1962 Sb. rozh. tr.
Při postupu podle § 16 odst. 1 tr. zák. mají orgány činné v trestním řízení povinnost zkoumat, zda správně zjištěný čin obviněného je trestný podle ustanovení nového - nyní účinného trestního zákona, tj. zda jeho činem nejsou dány znaky některého trestného činu, při čemž rozhodující není pojmenování trestného činu, nýbrž materiální obsah jednání pachatele.
Trestný čin neoznámení trestného činu podle § 165 tr. zák. z r. 1950 nelze mechanicky srovnávat s týmž trestným činem podle § 168 nového trestního zákona, neboť zákonné znaky těchto trestných činů nejsou zcela totožné. Na rozdíl od trestného činu neoznámení trestného činu podle § 165 tr. zák. z r. 1950 se oznamovací povinnost ve smyslu ustanovení § 168 nového tr. zák. vztahuje pouze na již spáchané trestné činy v tomto ustanovení uvedené, kdežto vědomost o chystané trestné činnosti a její neoznámení je nyní podřazeno pod ustanovení § 167 nového tr. zák. K naplnění zákonných znaků neoznámení trestného činu podle § 168 tr. zák. není třeba, aby pachatel sám věděl přesně po stránce právní kvalifikace, o jaký trestný čin, který má povinnost oznámit, jde. Stačí, když zná skutkové okolnosti, které zakládají znaky některého trestného činu, uvedeného v ustanovení § 167 tr. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. dubna 1962 - 7 To 010/62)
Rozsudkem krajského soudu v Ostravě nyl mimo jiné i obžalovaný uznán vinným trestným činem nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 7. 10. 1961 přijal od K., s nímž měl schůzku, jeden stejnopis programu ilegální Zemědělské odborové organizace (dále jen ZOO), o němž byl K. informován i ústně a neoznámil jeho činnost prokurátoru nebo bezpečnostním orgánům. Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Nejvyšší soud k odvolání obžalovaného proti rozsudku krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 1962 podle § 156 tr. ř. zamítl.
Z odůvodnění:
Obžalovaný v podaném odvolání namítá, že krajský soud nezvážil správně skutečnost, že to byl sám obžalovaný, kdo dal podnět ke schůzce s K., přičemž však obžalovaný nemínil uskutečnit schůzku, na které by se jednalo o nějaké trestné činnosti, nýbrž schůzku, na níž se chtěl přeptat na některé známé a vůbec s K. mluvit pouze o soukromých záležitostech. K. podle tvrzení odvolatele na této schůzce hovořil sice též o tom, že prý v budoucnosti se bude v zemědělství opět soukromě hospodařit, avšak obžalovaný s jeho názory nesouhlasil. Přitom šlo prý pouze o krátký rozhovor, při kterém K. nemluvil o zvratu státního zřízení, ani o tom, že by společně s jinými osobami spolupracoval na nějakém zemědělském programu ilegální organizace. Z průběhu tohoto krátkého rozhovoru nemohl proto obžalovaný poznat, že K. se zabývá nějakou protistátní činností. Obžalovaný připouští sice, že mu K. předal též jedno vyhotovení svého programu s tím, aby ji jej přečetl, ježto jsou v něm uvedeny názory na zemědělskou politiku pro případ politického převratu v naší republice (což byla prý jediná zmínka K. o politickém převratu), ale obžalovaný, když se program přečetl, mnohému z něho nerozuměl a že pouze z tohoto důvodu jej počal opisovat.
Obžalovaný