č. 31/1963 Sb. rozh., Garance

Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl podle § 57 odst. 2 o. s. ř. návrh na rozvod manželství, podaný v roce 1961, s odůvodněním, že navrhovatelův návrh na rozvod byl krátce před tím zamítnut pravomocným rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1961 a že v nynějším jeho návrhu nejsou uplatněny žádné nové skutečnosti, které by nastaly po právní moci rozsudku původního, ani neuplynula tak dlouhá doba, aby bylo možno při nesouhlasu odpůrkyně s rozvodem posuzovat věc podle § 30 odst. 4 zák. o právu rodinném.

Proti tomuto usnesení podal stížnost navrhovatel a vytýkal mu nesprávné právní posouzení věci. O rozsouzenou věc v daném případě prý nemůže jít proto, že dřívější rozvodové řízení se nevypořádalo se všemi rozhodnými skutečnostmi, zejména zcela pominuto před tím doznanou nevěrou odpůrkyně, takže v nynějším návrhu jsou nové skutečnosti, kterými se soudy dosud nezabývaly. Odporovalo by prý zásadě materiální pravdy, kdyby za takové situace se soud zabýval jen okolnostmi z doby po rozsudku ze dne 6. 11. 1961 a zcela pominul události předchozí, které nasvědčují tomu, že manželství účastníků již dlouhou dobu před tím bylo zcela rozvráceno z viny obou manželů. O tom navrhovatel nabídl další důkazy. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a soudu prvního stupně uloženo ve věci dále jednat a rozhodnout.

Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Zásadní otázkou tohoto sporu je ta okolnost, zda zamítavý rozsudek ve věci rozvodu manželství zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené podle § 57 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Stížnostní soud považuje v této otázce za naprosto nesprávný názor stížnosti, že v novém návrhu na rozvod manželství by bylo možno zabývat se okolnostmi, které se udály před…