Input:

R 31/1959 (tr.); Garance

č. 31/1959 Sb. rozh. tr.
Byla-li podaná žaloba soudem přijata, nemohla být již prokurátorem s právním účinkem vzata zpět, tedy ani doplňována a měněna, jak plyne zejména z ustanoveni §§ 207 a 208 tr. ř. Proto nové projednání a přijetí takto změněné obžaloby je nepřípustné.
Uváží-li se, že způsobená škoda 12,40 Kčs, případně i zamýšlená vyšší škoda, zdaleka nemohla dosáhnout obvyklé hranice mezi přestupkem a trestným činem, jeví se předchozí odsouzení obžalovaného jako způsobilé odůvodnit – za předpokladu prokázaného úmyslu obohatit se na úkor majetku v socialistickém vlastnictví – pouze závěr o spáchání trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák., nikoliv však též zvlášť přitěžující okolnost podle § 245 odst. 2 písm. c) tr. zák. (§ 75 odst. 4 tr. zák.)
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1959, 5 Tz 14/59.)
Proti obžalovanému zaměstnanci JZD, podal okresní prokurátor v Hlučíně dne 4. 8. 1958 obžalobu pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c) tr. zák., že 15. 3. 1958 v pohostinství Restaurací a jídelen v Ludgeřovicích si poručil několik sklenic piva, likér a cigarety, vše v hodnotě 12,40 Kčs, aniž měl peníze na zaplacení této útraty, útratu na vyzvání vedoucí restaurace nezaplatil a z hostince odešel.
Lidový soud v Hlučíně usnesením z 18. 8. 1958 tuto obžalobu přijal s tím, že obviněný musí mít obhájce, že jeho přítomnost i přítomnost prokurátora při hlavním líčení je nutná. K hlavnímu líčení nařízenému na 27. 8. 1958 se obviněný nedostavil. Při tomto hlavním líčení prokurátor, když předtím z výpisu rejstříku trestů zjistil, že obviněný byl v posledních pěti letech třikrát odsouzen k nepodmíněnému trestu za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, pozměnil obžalobu tak, že skutek obžalovaného posoudil též podle § 245 odst. 2 písm. c) tr. zák. Usnesením pak lidový soud vyslovil, že přijímá takto pozměněnou obžalobu. Nato po provedení důkazů vyhlásil rozsudek, jímž uznal obžalovaného vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) a půl roku. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti podané generálním prokurátorem vyslovil porušení zákona usnesením lidového soudu v Hlučíně ze dne 27. srpna 1958 zn. sp. T 142/58 v ustanovení § 199 odst. 1 písm. e) tr. ř. a rozsudkem téhož soudu ze dne 5. září 1958 jakož i řízením, které rozsudku předcházelo v ustanoveních § 239 odst. 2, § 212 odst. 1, § 2 odst. 7 tr. ř. a § 245 odst. 2 písm. c) tr. zák. Obě tato vadná rozhodnutí zrušil a lidovému soudu v Hlučíně nařídil, aby věc v hlavním líčení znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor právem vytýká porušení zákona již usnesením lidového soudu o novém přijetí obžaloby. Byla-li totiž podaná žaloba jednou soudem přijata, nemohla být již prokurátorem s právním účinkem vzata zpět, tedy ani doplňována a měněna, jak plyne zejména z ustanovení §§ 207 a 208 tr. ř. Proto nové projednání a přijetí takto změněné obžaloby bylo nepřípustné a soud tímto postupem porušil zákon v ustanovení §