Input:

č. 3/1970 Sb. rozh., Garance

č. 3/1970 Sb. rozh.
Pro úvahu o tom, zda jde o podstatné překročení ceny určené odhadem či nikoli, je důležitý poměr převýšení (rozdílu mezi cenou určenou odhadem a cenou nově určenou) k ceně určené odhadem; za podstatné překročení ceny určené odhadem, jež znamená pro občana významnou změnou obsahu smlouvy (takže je nutno mu dát možnost k tomu, aby uvážil, zda i za změněných podmínek na uzavřené smlouvě setrvává či od ní odstoupí), lze považovat zpravidla překročení ceny určené odhadem alespoň o 10 - 20 %.
Vedle poměru převýšení k ceně určené odhadem ovlivňují případně úvahu o tom, zda jde o podstatné překročení ceny určené odhadem či nikoli, některé další skutečnosti, jako např. povaha poskytované služby (a z ní vyplývající stupeň obtížnosti odhadu ceny při uzavření smlouvy, větší pravděpodobnost značnějšího překročení odhadem určené ceny, jež je účastníkům při uzavírání smlouvy zřejmá či naopak apod.).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 1. 1969, 5 Cz 12/68.)
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 347,- Kčs jako nedoplatku za dodaný nábytek zhotovený žalobcem pro žalovaného na zakázku. Žalovaný namítal,a že cena nábytku byla dohodnuta podle pevného rozpočtu a že tedy nemohla být překročena; dále poukazoval na to, že pro ten případ, že snad nešlo o cenu dohodnutou podle pevného rozpočtu, šlo o podstatné překročení odhadem určené ceny, k němuž bylo třeba jeho souhlasu.
Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl rozsudkem z 23. 8. 1967 žalobu v podstatě z toho důvodu, že podle jeho názoru šlo o dohodnutou cenu podle rozpočtu, která nemohla být zvýšena bez souhlasu žalovaného.
Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze 7. 11. 1967 rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyhověl žalobě v celém rozsahu. Odvolací soud dospěl k závěru, že cena nábytku nebyla dohodnuta podle rozpočtu, ale určena pouze odhadem, a že nedošlo k jejímu podstatnému překročení. Z toho pak vyvodil, že žalobce byl oprávněn bez předchozího upozornění žalovaného požadovat zvýšenou cenu tak, jak byla fakturována.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal generální prokurátor stížnost pro porušení zákona.
V prvé řadě vytýká odvolacímu soudu, že při své úvaze o zjištění úmyslu stran při určování ceny, tj. zda bylo úmyslem stran uzavřít smlouvu o prodeji v obchodě s cenou dohodnutou podle rozpočtu nebo určenou odhadem, vycházel pouze jednostranně z listinných důkazů a nepřihlédl i k jiným skutečnostem vyšlým v řízení najevo. Zvláště zdůrazňuje, že odvolací soud nevyvodil závěry z tvrzení žalovaného, že původní cena byla dohodnuta podle rozpočtu, že žalovaný kupoval přesně stejný nábytek, jaký si vybral ve vzorkovně, a že ve výkladní skříni vzorkovny byla označena cena tohoto nábytku. Na základě srovnání tvrzení žalovaného a obsahem záznamu z 12. 5. 1966 usuzuje stížnost pro porušení zákona, že tento listinný doklad potvrzuje správnost tvrzení žalovaného, že šlo o koupi zboží v obchodě podle vystaveného vzorku, který byl označen přesnou cenou; z označení ceny nebylo přitom patrno, že by šlo o cenu určenou jen odhadem. Tyto skutečnosti jsou v rozporu s tím, že jak záznam z 12. 5. 1966, tak i objednávka z 22. 7. 1966 hovoří o ceně přibližné. Tento rozpor by bylo nutno podle stížnosti pro