Input:

R 3/1962 (tr.); Adhezní řízení. Krádež. Náhrada škody. Pokus. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví Garance

č. 3/1962 Sb. rozh. tr.
Procesní postavení poškozeného v adhézním řízení nelze přiznat osobě, která v důsledku trestné činnosti byla poškozena, pokud vzniklá škoda přímo s projednávaným trestným činem obžalovaného nesouvisí. V takovém případě nelze ani takovou osobu odkázat s jejími nároky na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
Pachatel, který odcizí věc náležející do majetku v socialistickém vlastnictví (půjčovně státního obchodu) v domnění, že jde o osobní vlastnictví vypůjčitele, dopouští se trestného činu pokusu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák.
(Rozhodnutí vyššího vojenského soudu - To 46/61.)
Vojenský obvodový soud uznal obžalovaného voj. z. sl. H. vinným mimo jiné trestným činem pokusu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 tr. zák. spáchaného tím, že ze skříňky svého kamaráda odcizil filmovací kameru vypůjčenou Vojenskými stavbami v domnění, že jde o osobní vlastnictví vypůjčitele a odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody a trestům vedlejším.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obžalovanému uložena též povinnost nahradit občanu V., mechanizátoru, částku 250,- Kčs do 15 dnů od právní moci rozsudku, se zbytkem nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vyšší vojenský soud k odvolání vojenského obvodního prokurátora zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody, pokud jím byla obžalovanému uložena povinnost nahradit občanu V., mechanizátoru, škodu ve výši 250,- Kčs do 15 dnů od právní moci rozsudku a se zbytkem byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Z odůvodnění:
Vojenský obvodový prokurátor namítá, že soud pochybil, pokud občana V. považoval za poškozeného a přiznal mu v rámci trestního řízení nárok na náhradu škody. Odvolatel uvádí, že jmenovaný občan nebyl poškozen trestným činem obviněného, který byl předmětem tohoto trestního řízení a činí závěr, že záležitost mezi V. a obžalovaným pokud jde o náhradu škody může být projednána pouze v řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání prokurátora je důvodné.
Vyšší vojenský soud v rámci přezkumné povinnosti uložené mu v ustanovení § 254 tr. ř. přezkoumal z podnětu odvolání správnost všech výroků, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo. Po přezkoumání rozsudku a podstatné části důkazů došel vyšší vojenský soud k závěru, že jak skutková zjištění, tak i právní posouzení i uložený trest odpovídají obsahu spisu a zákonu.
Vojenský obvodový soud však pochybil, pokud občanovi V. přiznal v tomto trestním řízení postavení poškozeného a připustil uplatnění jeho nároku. Z ustanovení § 43 odst. 1 a 2 tr. ř. vyplývá, že soud prvního stupně nemá připustit k hlavnímu líčení jako poškozeného osobu, které nebylo ublíženo zažalovaným trestným činem, tj. skutkem uvedeným v žalobním návrhu, nebo které nebyla takovým skutkem způsobena škoda. Proto nemůže ani osoba, které byla způsobena, byť i majetková škoda, uplatňovat tuto škodu v trestním (adhesním) řízení, jestliže jí byla taková škoda způsobena toliko v nepřímé