Input:

č. 29/1954 Sb. rozh. tr., Garance

č. 29/1954 Sb. rozh. tr.
Jestliže zbytek trestu dočasného odnětí svobody, který byl uložen těhotné ženě nebo ženě pečující o dítě mladší než deset let, činil více než dvě léta v době, kdy odsuzující rozsudek za čin spáchaný před rozhodnutím presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii nabyl právní moci, nelze použít ustanovení čl. II odst. 2 cit. amnestijního rozhodnuti V takovém případě lze použít jen ustanovení čl. II odst. 1 amnestijního rozhodnutí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 9. ledna 1954, 2 Tz 106/53.)
Lidový soud v Lovosicích odsoudil obviněnou rozsudkem ze 7. července 1953 pro trestný čin sdružování proti republice podle § 79 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky a ke ztrátě čestných práv občanských.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 1. října 1953 zamítl odvolání obviněné. Usnesením z téhož dne však vyslovil, že se obviněné podle čl. II odst. 2 rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii z trestu odnětí svobody promíjejí dvě léta.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil usnesení krajského soudu a vyslovil, že se odsouzené podle čl. II odst. 1 rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii z trestu tří let odnětí svobody uloženého