č. 28/1963 Sb. rozh., Garance
č. 28/1963 Sb. rozh.
Nedošlo k platné dohodě ve smyslu § 31 zák. č. 150/1961 Sb., jestliže předmětem dohody byly nároky nezletilých a dohoda nebyla schválena opatrovnickým soudem. Uplatňují-li se nyní takové nároky, posuzují se podle zák. o. 150/1961 Sb.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 28. prosince 1962, 5 Co 381/62.)
Žalobkyně uzavřela se žalovaným podnikem jako manželka zaměstnance tohoto podniku dne 25. srpna 1960 dohodu o odškodnění pracovního úrazu jejího manžela, který utrpěl úraz dne 24. listopadu 1959 a na jeho následky zemřel.
Žalobou podanou u okresního soudu v Příbrami se pak domáhala jménem svým a v zastoupení svých tří nezletilých dětí nároku na jednorázové úrazové odškodnění podle § 10 odst. 3 zák. č. 150/1961 Sb.
Okresní soud v Příbrami žalobě vyhověl, pokud jde o nároky nezl. žalobců, přičemž do jejich nároku započítal jako protipohledávku žalovaného podniku částku 500 Kčs, kterou prý jim podnik již poskytl; žalobu týkající se nároku žalující manželky zemřelého zamítl.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, pokud jde o prvou žalobkyni; pokud jde o nezletilé žalobce, změnil tento rozsudek tak, že uznal žalovaný podnik povinným zaplatit každému nezl. žalobci další částku 162,67 Kčs, tedy celkem každému plných 5000 Kčs s přísl. včetně částky přiřčené pravomocně okresním soudem.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně správně vyložil smysl prohlášení první žalobkyně ze dne 25. 8. 1960. V tomto prohlášení adresovaném žalovanému podniku jako odpovědnému z pracovního úrazu ze dne 24. 11. 1959, na jehož následky zemřel manžel první žalobkyně a otec nezletilých žalobců, oznamuje první žalobkyně, že nebude činit žádných požadavků proti tomuto podniku po svém manželu. Přitom se uvádí, že prohlášení bylo vydáno na vlastní žádost žalovaného podniku. Z toho vyplývá, že šlo o dohodu uzavřenou mezi první žalobkyní a žalovaným podnikem, kterou nelze podle § 31 obč. zák. v duchu zásad socialistického soužití vyložit jinak, než jak učinil soud prvního stupně, že totiž prvá žalobkyně už nebude proti žalovanému podniku uplatňovat žádné nároky zakládající se na tom faktu, že její manžel v důsledku pracovního úrazu zahynul. Na tom nelze nic měnit ani z toho důvodu, že teprve nový zákon č. 150/1961 Sb. zavedl jednorázové odškodné podle § 10 odst. 3 cit. zákona.
Dohodu je nutno totiž chápat se zřetelem na právní stav existující v době jejího uzavření. Z tohoto hlediska je nutno také zkoumat, zda jde o nárok, na který účastníci nemohli myslet. Účastníci nemohli zásadně uzavírat dohodu o jiných nárocích, než jaké vyplývají z platného zákonného stavu, v tomto případě ze zák. č. 58/1956 Sb. Kdyby byl připuštěn opačný výklad, že nedošlo k dohodě proto, že předmětem…
