č. 28/1959 Sb. rozh., Garance

Žalobce se domáhal nejprve na Československém státu – ONV v B., později též na žalovaném JZD, zaplacení částky 26.917,50 Kčs s přísl. Tvrdil, že si v r. 1945 najal větší hospodářství, jehož vlastnicí byla nezletilá E. T. V r. 1952 bylo dáno celé hospodářství do nuceného nájmu, a to se všemi pozemky, hospodářskými budovami, živým a mrtvým inventářem, a bylo převzato do užívání JZD v N. Živý a mrtvý inventář byl však ve vlastnictví žalobce, jenž si ho. pořídil vlastním nákladem. Živý inventář byl při zavedení nuceného j nájmu sepsán a oceněn částkou 37.160 Kčs. Z této částky bylo poukázáno 10.242 Kčs na úhradu dlužného národního pojištění, zatímco • * zbytek ve výši 26.917,50 Kčs žalobci dosud vyplacen nebyl. Zemědělský odbor rady ONV v B. nárok žalobce písemně uznal, zažalovanou částku však žalobci nevyplatil a nakone.c mu sdělil, že je kulak, takže na náhradu za inventář nemá právního nároku.

Žalované JZD v N. má k dispozici bankovní účet, na kterém byla uložena zažalovaná částka za inventář a také tato částka byla pojata do počáteční rozvahy žalovaného JZD. Podle žalobce žalované JZD neprávem použilo této částky pro sebe a je povinno zažalovanou částku žalobci zaplatit.

Lidový soud v Bučovicích žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že zmíněná usedlost se vším živým a mrtvým inventářem je nadále v nuceném nájmu, který dosud trvá a nebyl zrušen. Podle § 30 vl. nař. č. 50/1955 Sb. řídí se povinné nájmy, k nimž došlo podle dosavadních předpisů, ustanoveními zmíněného nařízení. Podle § 17 tohoto vládního nařízení, byl-li přikázán do užívání živý nebo mrtvý inventář, vrátí uživatel při skončení užívání tyto věci v tomtéž počtu a druhu. Po názoru lidového soudu užívání inventáře dosud neskončilo a pokud se žalobce domáhá náhrady, je tato žaloba předčasná.

Krajský soud v Brně schválil smír, který před ním uzavřeli účastníci a podle něhož žalované JZD se zavázalo zaplatit žalobci částku 26.917,50 Kčs ve splátkách. V odůvodnění usnesení o schválení smíru uvedl soud, že žalované JZD podle svého vlastního seznání dostalo vyrovnanou částku do vínku, této částky bylo užito ve prospěch družstva a smír tedy neodporuje ani zákonu ani obecnému zájmu.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.

Usnesení kterým soud podle § 76 o. s. ř. schvaluje smír, je třeba ve všech případech náležitě zdůvodnit, aniž je ovšem třeba zabývat se všemi rozhodnými skutečnostmi tak, jako by šlo o rozhodnutí nemající za podklad dohodu účastníků ve věci samé. Dlužno se zaměřit na ta ustanovení zákona, která by podle povahy uplatňovaného nároku a…