č. 27/1969 Sb. rozh. tr., Garance
č. 27/1969 Sb. rozh. tr.
K posuzování trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák.
Zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. je trestným činem trvacím, který je páchán pokud pachatel zaviněné udržuje protiprávní stav, vyvolaný neplněním zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (§ 213 odst. 1 tr. zák.) nebo vyhýbáním se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (§ 213 odst. 2 tr. zák.). Tento protiprávní stav může být přerušen, i když neplnění vyživovací povinnosti objektivně trvá, pokud toto neplnění není pachatelem zaviněno.
Vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně končí spáchání jednoho trestného činu zanedbání povinné výživy a současně začíná páchání téhož trestného činu nového, pokud pachatel stále zaviněně svou vyživovací povinnost neplní, příp. se jejímu plnění vyhýbá. Tento rozsudek je tedy mezníkem, kdy začínají podmínky recidivy.
(Rozsudek Nejvyššího soudu z 22. května 1966, 6 Tz 18/68.)
Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 35 odst. 2 tr. zák. rozsudek okresního soudu Brno-město z 6. září 1967 sp. zn. 4 T 182/67 a přikázal tomuto okresnímu soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu Brno-město z 31. března 1965 sp. zn. 4 T 38/65 byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že od září 1964 do 22. ledna 1965 v Brně neplatil výživné na své čtzři nezletilé děti v celkové výši 640 Kčs měsíčně, ač mu tato povinnost byla stanovena soudním rozhodnutím a naopak v úmyslu, aby výživné mu nemohlo být sráženo výkonem rozhodnutí, přestal pracovat.
Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců podmíněně na zkušební dobu 3 let, přičemž mu bylo uloženo, aby nepokračoval v bezdůvodné pracovní absenci.
Usnesením okresního soudu Brno-město z 20. února 1967 bylo vysloveno, že odsouzený se ve zkušební době neosvědčil, takže původně podmíněně odložený trest se vykoná.
Dalším rozsudkem okresního soudu Brno-město ze 6. září 1967 sp. zn. 4 T 182/67 byl týž obviněný znovu uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že od 1. února 1965 do konce prosince 1966 neplatil řádně výživné na nezletilou dceru Marii a pak do 30. dubna 1967 výživné na další děti Jaroslavu, Jiřího, Milana, ačkoliv mu bylo určeno výživné v částce 160 Kčs na každé dítě, takže dluží až dosud na výživném 10.130 Kčs.
Byl za to odsouzen podle § 213 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu obsaženého v rozsudku okresního soudu Brno-město sp. zn. 4 T 38/65, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do první nápravně výchovné skupiny.
Odvolání proti rozsudku podal obviněný přesto, že po hlavním líčení u okresního soudu po vyhlášení rozsudku se práva odvolání výslovně vzdal. Krajský soud v Brně 9. listopadu 1967 sp. zn. 2 To 513/67 podle § 253 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako odvolání podané osobou, která se ho výslovně vzdala.
Proti rozsudku okresního soudu ze dne 6. září 1967 sp. zn. 4…
