Input:

č. 27/1965 Sb. rozh. tr., Garance

č. 27/1965 Sb. rozh. tr.
Ustanovení § 76 tr. zák. tím, že ukládá, aby trestem byla především zabezpečena výchova mladistvého pachatele v řádně pracujícího člověka se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a prostředí, z něhož pochází, dále rozvádí hlediska účelu trestu uvedená v ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. Je proto nezbytné, aby § 76 tr. zák. byl chápán jako doplňující ustanovení § 23 tr. zák., zdůrazňující výchovné cíle trestu u mladistvých, přičemž podrobně stanoví, které okolnosti nutno zjišťovat a hodnotit, aby soud mohl uložit trest odpovídající v konkrétním případě výchovnému účelu trestu u mladistvého.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 1965 7 Tz 17/65.)
Rozsudkem okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 1964 sp. zn. 13 T 17/64 byl obviněnému mlad. A. Š. povolen podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, uloženého mu za trestný čin loupeže § 234 odst. 1 tr. zák.
Ke stížnosti pro porušení zákona byl tento rozsudek ve výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu u obviněného mlad. A.Š. zrušen a okresnímu soudu v Ostravě bylo přikázáno, aby v rozsahu zrušení věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem okresního soudu v Ostravě ze dne 26. října 1964 sp. zn. 13 T 17/64 byl obviněný mlad. A. Š. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 79 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok. Podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. byl mu povolen podmíněný odklad výkonu trestu a zkušební doba stanovena na tři roky.
Trestná činnost spočívala podle rozsudku v tom, že obviněný spolu se spoluobviněným mlad. P. L. napadl dne 26. září 1963 v Ostravě ve večerních hodinách M. K., kterého obviněný Š. několikráte udeřil, po jeho pádu na zem jej držel, a to v úmyslu odcizit mu občanský průkaz, patřící jistému Z., který jej předtím dal poškozenému do zástavy na půjčku 100,- Kčs Umožnil tak spoluobviněnému L., aby občanu M. K. odcizil jednak občanský průkaz, který předali J. K., jednak hotovost v částce 50,- Kčs, o kterou se rozdělili.
Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal generální prokurátor stížnost pro porušení zákona, v níž vytýká napadenému rozsudku, že jím byl povolen obviněnému Š. podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, ač nebyly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. vzhledem k ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný před spácháním trestného činu nežil řádně a ve svém chování měl takové nedostatky a závady, že nelze mít důvodně za to, že i bez výkonu trestu povede řádný život pracujícího člověka.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu § 267 odst. 1 tr. ř. všechny výroky napadeného rozsudku a postup řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo a zjistil toto:
Skutková zjištění jsou správná a výrok o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. odpovídá těmto zjištěním. Okresní soud pochybil, když obviněnému uložil trest odnětí svobody na spodní hranici zákonné trestní sazby podle § 234 odst. 1 tr. zák. se zřetelem k ustanovení § 79 odst. 1 tr. zák., neboť v tomto směru odpovídá výrok o trestu požadavkům ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák.
Naproti tomu