Input:

č. 27/1964 Sb. rozh. tr., Garance

č. 27/1964 Sb. rozh. tr.
Při rozhodování o vině trestným činem, spáchaným velitelem vozidla, nestačí zjištění, že obviněný byl na základě rozkazu příslušného velitele, popřípadě ve smyslu služebního předpisu do této funkce určen. Je třeba vždy zjišťovat, zda obviněný byl o povinnostech velitele vozidla náležitě poučen a získal tím předpoklady pro skutečný výkon této funkce.
Z funkce náčelníka stráže nelze dovozovat odpovědnost obviněného za bezpečnosti strážní směny převážené služebním vozidlem na místo či s místa výkonu služby.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. března 1964 - Tzv 4/64)
Rozsudkem vojenského soudu čj. 1T 24/63 - 87 z 19. 7. 1963 byl obviněný D. uznán vinným obecným ohrožením podle § 180 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., protože jako velitel sedmičlenné skupiny vojáků, převážené autem, které řídil voj. K připustil, aby tento jel rychlostí asi 100 km za hod., při čemž K v zatáčce v důsledku nepřiměřené rychlosti havaroval; voj. H. při tom utrpěl zranění, kterému později podlehl.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně na zkušební dobu 2 roků.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona zrušil tento rozsudek v celém rozsahu a podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného D. obžaloby zprostil.
Z odůvodnění:
Stížnost pro porušení zákona, podaná předsedou Nejvyššího soudu vytýká nesprávnost výroku o vině obviněného trestným činem podle § 180 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Zdůrazňuje, že soud I. stupně sice správně zjistil, že v dané věci není možné považovat obviněného za velitele vozu a usuzovat z toho na jeho trestní odpovědnost, že obviněný byl v kritické době velitelem strážní strážní směnu a že proto byl povinen zajistit bezpečný převoz strážní směny v zájmu čehož měl zakročit proti řidiči K. Takový široký výklad povinností velitele strážní směny nelze podle názoru stěžovatele opřít ani o příslušný základní řád upravující výkon posádky a strážní služby.
Obžalobou byl obviněný D stíhán pro obecné ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. b), 3 písm. b) tr. zák. Prokurátor bral za zjištěné, že obviněný vykonával funkci velitele vozidla a z toho dovozoval jeho spoluodpovědnost za trestné jednání voj. K., řidiče vozu, kterým byla převážena strážní směna a který havaroval. Řidič K byl také uznán vinným trestným činem a odsouzen.
Vojenský obvodový soud vyhodnotil důkazní materiál a učinil závěr, že "nebylo prokázáno, že by obviněný D. byl určen do funkce velitele vozu, v tomto směru náležitě poučen a vyškolen tak, že by bezpečně ovládal jako velitel vozu své povinnosti." Proto nalézací soud ze skutečnosti, že obviněný D. byl v kritické době velitelem vozidla, nevycházel. Nalézací soud však důkazní situaci hodnotil v širší souvislosti a přitom ze zjištěné skutečnosti, že obviněný D. byl náčelníkem stráže (strážní směny), která byla v kritické době vozidlem