č. 27/1960 Sb. rozh., Garance

Socialistické pracovní právo vytváří a upevňuje zásady socialistických společenských vztahů a socialistické organizace společenské práce, pomáhá zajišťovat neustálý růst produktivity práce, upravuje míru práce a míru pracovní odměny v socialistické společnosti, zajišťuje co nejpříznivější pracovní podmínky a konkrétně uskutečňuje ústavou zaručená práva pracujících.

Správný výklad a používání pracovněprávních předpisů je proto úkol politicky závažný. Pracovní právo se dotýká významných zájmů převážné většiny občanů, neboť pracovní poměr je základem jejich hmotného zabezpečení; v pracovně právních sporech jsou řešeny nejen otázky majetkové, ale i otázky poměru zaměstnanců k práci a tím i otázky poměru zaměstnanců k budování socialismu v naší zemi. Politicky správné vyřešení pracovněprávních otázek přispívá k zvýšení pracovní morálky, zvýšení produktivity práce v našem národním hospodářství a tím i úspěchů při budování socialismu a zvyšování životní úrovně lidu.

Starší předpisy upravující pracovní poměry nevyjadřují základní změnu v podstatě pracovního poměru ve společnosti v přechodném období od kapitalismu ke komunismu, k níž došlo ve srovnání s podstatou tohoto poměru v kapitalistické společnosti. Je proto úkolem soudů, aby tyto staré formy naplňovaly novým obsahem. Přitom jim bude vodítkem ústava, která zakotvila všeobecné zásady pro pracovní právo v našem státě, a všechny hlavní zásady pracovněprávní vyjádřené v předpisech vydaných po roce 1948.

K zajištění splnění tohoto úkolu vydává plénum Nejvyššího soudu podle § 26 odst. 1 zák. o organizaci soudů

pro řešení otázek týkajících se vzniku a zániku pracovního poměru a otázek přeřazení v práci.

Politické cíle nového pracovního práva lze vyjádřit těmito základními zásadami, které se promítají do řešení otázek vzniku a zániku pracovního poměru a otázek přeřazení v práci:

Vývojové tendence přenášení některých funkcí státních orgánů na společenské organizace, které byly zdůrazněny na XI. sjezdu KSČ, se výrazně projevují v oboru pracovněprávního zákonodárství.

Významná působnost přísluší orgánům ROH podle zák. č. 67/1951 Sb. (ve znění vl. nař. 11/1954 Sb.; srov. vyhlášku ÚRO č. 105/1959 Ú.l.); orgány ROH tu vykonávají jako orgány inspekce práce dozor nad bezpečností při práci. Podle zák. č. 58/1956 Sb. musí být nárok na náhradu škody za pracovní úrazy, který poškozený uplatňuje vůči provozovateli, projednán s příslušným orgánem odborové organizace; bez tohoto projednání nemůže poškozený uplatnit nárok žalobou u soudu (§ 9 cit. zákona); tento orgán je také oprávněn dávat provozovateli v souladu s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci závazné pokyny k odstranění příčin, které způsobily úraz nebo nemoc z povolání. Obdobné ustanovení jako je § 9 zák. č. 58/1956 Sb. má i zák. č. 71/1958 Sb., jehož § 12 nutno považovat za ustanovení svěřující společenským organizacím určité činnosti, které spadaly do…