Input:

č. 26/1963 Sb. rozh., Garance

č. 26/1963 Sb. rozh.
Při poskytování náhrady škody při pracovním úrazu podle zák. č. 150/1961 Sb. podnikem je nutno vzít zřetel na náhradu poskytovanou Státní pojišťovnou podle zák. č. 189/1950 Sb., pokud nejde o případ, kdy poškozený, který byl pojištěn proti úrazu, sám pojistné prémie platil.
(Rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1 z 9. října 1962, 9 C 265/62.)
Žalobce byl uvolněn svým zaměstnavatelem na žádost Městského výboru Svazu pro spolupráci s armádou pro absolvování kursu instruktorů motorového létání v ústřední letecké škole na dobu od 24. 4. do 20. 5. 1961. Žalobce byl cvičen v kategorii leteckých záloh a šlo tedy o přípravu obrany státu.
Dne 16. 5. 1961 utrpěl žalobce při výcvikovém letu v důsledku havarie těžký úraz, pro který se nakonec stal zcela invalidní. Požadoval proto na žalovaném Svazu pro spolupráci s armádou zaplacení rozdílu mezi nemocenským a původním výdělkem, dále zaplacení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění; požadoval také náhradu věcných škod a konečně rozdíl mezi původním výdělkem a invalidním důchodem.
Žalovaný nepopřel svoji odpovědnost za náhradu škody a nepopřel též, že jde o pracovní úraz ve smyslu zák. č. 150/1991 Sb.; uvedl pouze, že žalobci bude vyplacena z titulu úrazového pojištění Svazu pro spolupráci s armádou určitá částka, dosud neznámá, o kterou se podle § 41 odst. 4 zák. č. 189/1950 Sb. sníží žalobcovy požadavky. Navrhl proto, aby řízení bylo přerušeno až do doby, než bude známa výše odškodnění, které poskytne Státní pojišťovna.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl částečným rozsudkem, že návrh, aby řízení bylo přerušeno do té doby, než žalobce bude odškodněn Státní pojišťovnou, se zamítá, zjistil, že žalobce má od 28. dubna 1962 nárok na invalidní důchod v nejvyšší míře podle předpisů o sociálním zabezpečení (§ 8 odst. 1 zák. č. 150/1961 Sb.) a konečně žalobu, pokud se domáhala proti žalovanému počínaje dnem 28. 4. 1962 placení měsíčního důchodu v částce 348 Kčs, zamítl.
Tento rozsudek, proti němuž opravný prostředek podán nebyl, se stal pravomocným.
Odůvodnění:
Podle § 12 zák. č. 150/1961 Sb. v souvislosti s § 24 odst. 3 vyhl. č. 7/1962 Sb. se za pracovní úrazy pokládají také úrazy, které utrpí účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky (srov. i Směrnice MNO k provádění zák. č. 150/1961 Sb. č. j. Sm. - všeob. - 25). Za škodu jim odpovídá socialistická organizace, pro kterou byli v době pracovního úrazu činní.
Podle vyjádření MNO se za účast na přípravě k obraně ČSSR ve smyslu zmíněných předpisů považuje účast na takové akci, která je předem organizována a jako taková příprava je též označena. Protože žalovaný Svaz pro spolupráci s armádou uznává, že žalobce byl cvičen v kategorii leteckých záloh a že šlo tedy o přípravu obrany, a protože organizace celé akce vyplývá jasně z dopisů Městského výboru Svazu pro spolupráci s armádou, adresovaného zaměstnavateli žalobce, jde nepochybně o pracovní úraz podle zák. č. 150/1961 Sb., za který žalovaný odpovídá.
Žalovaný ovšem vznesl námitku, že tu je smlouva mezi Svazem pro spolupráci s armádou a Státní pojišťovnou, o úrazovém pojištění, vztahující se na úrazy, které by v jakékoliv činnosti v rámci branné výchovy Svazu